Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fínski diablovi capi IMPALED NAZARENE sú tu dvadsiaty štvrtý rok, nevymáchaná nihilistická huba Miku Luttinena naďalej dokonale serie na to, koľko ľudí sa jej textami a vyjadreniami s radosťou nechá pourážať a celkovo tejto štvorici z Oulu po hudobnej stránke stále ide karta. Aktuálne až prekvapujúco, dvanásty album (extrémne) metalovej kapely by podľa všetkých prírodných zákonov mal byť recyklovanou unavenou zbytočnosťou, lenže v prípade „Vigorous And Liberating Death“ sa to nedeje.
Čo tu IN hrajú? Nuž, furt to isté čo už roky, lenže bravúrne. Sú stále zlí, divokí, hulvátski a riadne kopú, navyše im to celé verím, ani neviem prečo, veď „veľká kapela“ si iba plní povinnosť voči vydavateľovi, vlastne je to chodenie do roboty. Lenže Slutti666, Repe Misanthrope, Arc v 666 a Tomi UG Ulgren počuteľne ľavou zadnou naflákali trinásť kusov zlostného punkového black metalu tak, ako to vedia iba oni – rýchlo, energicky, veľmi agresívne, drsne rockandrollovo, chytľavo a originálne. Nikto nehrá ako oni, nikto ani nemá taký na pol huby otrávene odbrechaný a zároveň zlovestný vokál.
Priamočiare rúbačky s rinčiacou basou, kvalitnými sólami a častými fajnovými severskými harmóniami – napríklad v „Drink Consultation“, bojovná a zároveň ponurá atmosféra. Hneď niekoľko skladieb je odspievaných po fínsky, čo nie je žiadna novinka, ale originalitu to ešte umocní, skrátka IMPALED NAZARENE nie a nie začať korodovať. Hudba ide ruka v ruke s obalom, o ktorý sa postaral Taneli Jarva (určite ho poznáte zo SENTENCED), voľakedajší basák. Dokonale vystihuje, o čo táto štvorica je.
Vigorous And Liberating Death (2014) Pro Patria Finlandia (2006) Death Comes In 26 Carefully Selected Pieces (2005) All That You Fear (2003) Absence Of War Doesn't Mean Peace (2001) Decade Of Decadence (2000) Nihil (2000) Rapture (1998) Motörpenis (MCD) (1996) Latex Cult (1996) Suomi Finland Perkele (1994) Satanic Masowhore (7'' EP) (1993) Ugra-Karma (1993) Sadogoat (7'' EP) (1992) Tol Cormpt Norz Norz Norz (1992) Goat Perversion (7'' EP) (1991) Taog Eht Fo Htao Eht (demo) (1991) Shemhamforash (demo) (1991)
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!