Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Musel se ho na to zeptat. Byl jeho manažerem od osmdesátých let, prožil s ním zlé i dobré a stále jej považoval za blízkého přítele.
Neuvěřitelný příběh někdejší sportovní celebrity a příležitostného herce O.J. Simpsona se pomalu dostává do zlomové fáze.
Po necelých šesti letech opět redesign? Dlouhá léta nic a pak v krátké době rovnou takové časté změny?
I mnohé únorové počiny těch hlavních jmen dostaly samostatné recenze, ať už to byli zasloužilí BORKNAGAR, neméně trvanliví DARKEST HOUR či prog rockoví melancholici THE PINEAPPLE THIEF.
Keď počet recenzií, ktoré ste napísali počas „kariéry hudobného publicistu“, už nejaké roky predstavuje štvorciferné číslo...
Policista Nordberg stojí v místnosti a na mušce má nebezpečnou bandu zločinců. Ohání se zbraní a policejní plackou.
Krvavě rudý proud světelného meče pronikl do útrob Mistra Qui-Gona Jinna. Čestný žák Hraběte Dooku pověstný vysokou inteligencí...
Belgie a slušný metal je spojení, které je možno použít bez uzardění s vědomím, že snad každý fanoušek daného stylu nějakou tu dobrou belgickou partu zná.
Pohodové zážitky z placu, rozbor filmu, jeho neuvěřitelný úspěch v kinech, ale také bolestné vystřízlivění...
Často se vyplatí zajet na bigbít takříkajíc „naslepo“. Onehdá jsem se ocitnul na akci, na níž byli jedněmi z protagonistů SPACE HAMSTER.
Vzešel z hlubin Severního teritoria. Napůl mýtus, napůl člověk. Pohybuje se divokým terénem s vrozenou jistotou zkušeného „bushmana”.
Leden 2024 byl na našich stránkách hodně zmapován v samostatných recenzích. Dominovali například noví MADDER MORTEM...
Druhá část článku je vyhrazena především obsáhlému rozboru snímku Crash, jelikož film toho nabízí podstatně více...
Druhý a závěrečný díl minisérie, v níž si připomínáme ty zajímavé kousky ze slovenské scény roku 2023.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.