„Horrifying fecal demons
Rising up out of the caverns below
Dark robotic astral zombies
Eating the peasants who live in Glasgow“

Angus McFife se vrátil na křídlech GLORYHAMMER a čelí takovým hrůzám, že to ani slovy vypovědět nelze. Jeho statečnost a multiuniversální sláva však potřebují přesně takové výzvy – kdo jiný než korunní princ království Fife by si dokázal poradit se strašlivým mezigalaktickým vírem, v jehož obludných zákrutách již mnozí nalezli jistou smrt? Kdo jiný by dokázal cestovat v čase tam i zpět a neustále přitom potírat ze všech stran dorážející zlo tak černočerné, že ani nejbližší černá díra se mu nemůže podívat do očí?

Ale o tom zkrátka GLORYHAMMER jsou. O výzvách tak velkých, že jich vlastně dnešní doba ani není hodna. Vždyť jak by se také jinak mohli těšit takové pozornosti, jaké se dnes těší, navzdory tomu, že hudebně zcela bezostyšně oslavují dávné metalové devadesátky a v textech nastavují fejetonové zrcadlo všem fantasy – heroic klišé, co jich jen kdy velký kovový otec seslal na tuto nehodnou Zemi? 

Album „Legends From Beyond The Galactic Terrorvortex“ proto přináší plné hrsti poctivé heavymetalové zábavy, které zřejmě není v současných podmínkách rovno. Už potřetí v krátké historii kapely, a přestože v průběhu úvodních poslechů to tak nevypadalo, znovu podobně plnohodnotným způsobem. Bratrstvo vesmírné pracky a především jeho náčelník Dlouhý Kryštof jsou zkrátka neodolatelní ve své původní kovové urputnosti, s jakou hrají přesně tak, že před dvěma desetiletími by na ně regulérně přísahal celý svět, s jakou vrší melodie a refrény tak, že sice máte pocit, že jste to už slyšeli stokrát, ale stejně si nakonec musíte dupnout do rytmu, a s jakou to také všechno balí do potutelného ironizujícího úsměvu, roztaženého od metalového ucha k metalovému uchu.        

Kolikrát si zařveš k nebesům, tolikrát jsi metalistou

Recept je to možná jednoduchý, ale každý na něj rozhodně nestačí. Ale král kovových klišé Christopher Bowes, to je zkrátka kapitola sama o sobě, a ten s GLORYHAMMER momentálně žije svůj velký příběh (kolikrát bych řekl, že už daleko větší, než jeho původní domoviště ALESTORM), v němž se mu možná povedlo něco, v co sám ani původně nedoufal. Ale opak je pravdou a další vzepětí tvůrčích sil britsko – švýcarské sebranky svědčí o unikátnosti jejich metalového koktejlu na soudobých metalových kolbištích.             

Až na „Power Of The Laser Dragon Fire“, která nejspíš funguje jako výjimka potvrzující pravidlo, je tak nové album až po raketovou špičku plné barevného a výpravného power metalu, jenž si v hitovém potenciálu jen tak s nikým nezadá. Významný podíl na tom jistě nese jedinečný zpěvák Thomas Winkler a stejnou měrou se vám do paměti zapíšou i Bowesovy orchestrace, které jsou mnohde jednoduše úžasné (jako třeba v „Legendary Enchanted Jetpack“, kde vás šťavnaté trumpetové fanfáry zbaví jakýchkoliv pochybností o ústupcích pravé metalové kytaře). Vrcholů album přináší hned několik, ale mám jisté podezření, že přes velmi silný úvodní triumvirát se tentokráte základní těžiště úspěchu přesunulo k trojici jiné – „Gloryhammer“, „Hootsforce“ a „Battle For Eternity“. Tady se, přátelé, ve výhrůžném gestu znovu zvedají astrální kladiva proklatě vzhůru a lámou skály pouhopouhým čistým zvukem.             

Ale takový už je život hrdinů, bojujících každý den nejen své vlastní megabitvy. Rakety jaderné spravedlnosti však už mají definitivně zacíleno a tak přes možné drobné potíže s faxem můžeme s klidem odjistit i tuhle nejnovější pojistku vesmírné metalokracie. Power metal non plus ultra!