O tom, že Viktor Smolski je mimořádný kytarista a skladatel, není jistě nejpozději od dob jeho fungování v německé kovové legendě RAGE pochyb. Však také metalová veřejnost po rozchodu původem běloruského umělce s Peterem „Peaveym“ Wagnerem bedlivě sledovala sekerníkovy další kroky a jistě ocenila invenčně i jinak velmi slušné debutní album „Tsar“ jeho projektu ALMANAC, do nějž přivábil i zpěváky Davida Readmana (jinak PINK CREAM 69), Andyho B. Francka (BRAINSTORM, mimochodem aktuálně oznamujícího odchod a soustředění se jen na práci u mateřského souboru) a Jeannette Marchewku (LINGUA MORTIS ORCHESTRA).  

Album vedené v duchu moderního melodického heavy metalu, často s poměrně nosnými melodiemi, (jak jinak než) výstavními sóly, drobnou špetkou té symfonie a dovedností sem tam přitlačit na riffovou pilu. Ne, návod, podle nějž Smolski postupoval, rozhodně nebyl nijak zvlášť originální, ale rozhodně fungoval, samozřejmě především díky jeho schopnosti napsat poutavé skladby, vymyslet jim trochu „jiný“ koncept a vsadit na více zkušených pěveckých hrdel.

A to samé v bledě modrém se prakticky odehrává i na následníku vzpomínaného debutu, albu „Kingslayer“, jež spatřilo světlo světa na sklonku roku 2017, a věnuje se, jak už jeho název napovídá, královským smrtím, vraždám a sebevraždám. Smolski se na něm ovšem zdaleka neopisuje, nýbrž jen dále rozvíjí, inspiruje a spolu s tím přináší i další porci poměrně zvučně a sebevědomě znějícího metalu, jemuž je nade vše výrazný nápad spolu s bohatou produkcí. V tomto směru jsme na nahrávce svědky vlastně celých deseti nových a výborných skladeb, jimiž jako živá voda (snad ještě více než na debutu) prorůstají působivé klávesy a velmi jiskřivá kytaristova šestistrunná rutina. Album po celou jeho hrací dobu kvete a rozkvétá jako do detailu vykovaná ocelová růže, jejíž trny vám s každým dalším píchnutím vženou do žil řádnou porci adrenalinu.

Nabízí se zde vlastně všechny průvodní znaky Smolského kovové tvorby, od poněkud netradičních, i když autorsky jistě snadno „definovatelných“ riffů (úvodní „Regicide“), přes razantní rytmy a tempa („Children Of The Sacred Path“, „Red Flag“), až po velmi výrazné, až vzrušivě načančané melodické motivy („Losing My Mind“, „Headstrong“ nebo „Guilty As Charged“ s úžasným dvojhlasem obou pěvců v refrénu). Až by se dalo  ještě jednou zdůraznit, že od albové prvotiny (v tom dobrém slova smyslu) se toho opravdu moc nezměnilo.

Jedna změna se však mezi oběma nahrávkami přece jen odehrála (tady mi dovolte malou odbočku), totiž došlo k výměně kompletní rytmiky. A zatímco jméno nového baskytaristy nám toho asi mnoho nenapoví, u bubeníka by to mohlo být poněkud jinak. Schválně, komu při vyslovení jména Athanasios „Zacky“ Tsoukas naskočí jeho dávné fungování v německé kapele ATTACK a zejména výkon, který předvedl ve skladbě „Tsoukata“ alias variaci na Bachovu „Tokátu a fugu d moll“?

Ale zpět k hlavnímu tématu. Ostrov jistoty v dnešním téměř nepřehledném oceánu heavy metalu, tak by si klidně mohl nechat říkat i Viktor Smolski, o němž už jsme si hned na začátku říkali, že je mimořádný kytarista a skladatel. Je a album „Kingslayer“ to znovu dokazuje.