Klatovský ASMODEUS ukul nový „Řetěz“ a přidal mu na spoje něco „kritických událostí“. V režii dvorního textaře Jana Petrička doplnil zajímavý koncept deseti variací, inspirovaných víceméně klasickými autory světové literatury (ne nutně fantastiky), a tak nás čeká nejen Ray Bradbury, Edgar Alan Poe nebo Stephen King, ale třeba i Karel Kryl, Victor Hugo či samotný autor textů?

Protentokráte skupině odpusťme tu tříletou proluku od posledního „Sabatu“, ono také šlo o pauzičku pouze zdánlivou, když někteří v mezičase ožili v projektu A+. Sice jej třímala v pazourách klasická tvůrčí dvojka Bešta/Petričko (i když tady ukryta za pseudonymy Slobodana Miloševiče a Gabriela Batiggia), ale výsledek byl přece jen uvolněnější, mírnější, a řekněme si to na rovinu, ne až tak dotažený, jak jsme zvyklí z domovského ansámblu (hlavně tedy ve slovní části občas silně zaskřípalo). Přesto se našly i hodně povedené kousky, jako kupříkladu závěrečný rokec „Largo Desolato“, ale to je na jiné vyprávění, raději rychle zpět mezi jednotlivé články aktuálního „Řetězu“.

Jak už jsem říkal, je jich deset, všechny se tváří jako úplně nové a vzhledem k tomu, že se na nich podílela od posledka totožná sestava a vznikaly opět ve studiu ExAvik, musí se výsledek nutně tvářit jako volné pokračování sešlosti v „Carnegie Hall“. Navíc, když i stylově je všechno znovu namířeno hlavně směrem k thrashovému chlívečku. Dočkáme se tak klasických Beštovských harmonií s důrazem na silnou melodickou linku, skladeb neutápějících se v mezihrách, naopak, všechno je sympaticky podřízeno funkčnosti písně, bez zdržování ve zbytečných sólových exhibicích. To pochopitelně ale neznamená, že by snad materiál byl triviální. Zatím se naštěstí ještě nestihl oposlouchat základní mustr s rychlou slokou, pomalým melodickým refrénem či totéž naopak, neboť skladatel, kytarista a zpěvák Miloš Bešta má stále v rukávu různé další modifikace, ale především hodně povedené melodie (moje osobní favoritky jsou protentokráte čtvrtá „Dopis v láhvi“, s pochmurnou slokou, dvojkopákovým bridgem a vyhrávkovým refrénem a devátá „Zjevení strachu“, ve které poklidné brnkání lámou „zlé“ sloky střídané parádním „orientem“, s výživnou podporou refrénu a trubky hostujícího Lukáše Koudelky). Klatovy prostě drží zástavu vysoko nahoře i v době, kdy ostatní padají na hubu. Určitě jim dejte šanci.

AMODEUS tedy už zřejmě definitivně a napevno kotví v thrashové zátočině, přičemž pochopitelně nezapomíná, jaký se píše rok. Do současné tvorby přetavil mix toho nejlepšího, čím si v dlouhé historii prošel a je to jen dobře, neboť přesně v tom je nejsilnější a nejuvěřitelnější. „Řetěz kritických událostí“ byl ukut pevně, drží jak víra uhlířská a pocit, že by snad začínal rezivět se nedostavuje ani po opakovaném poslechu. Dobře odvedená práce, pánové.