Album „Past na Davida Kleinera“ katapultovalo koncem loňského roku klatovskou čtveřici ASMODEUS oprávněně až do těch nejvyšších pater bilančních žebříčků a hudebních soutěží za loňský rok (v té nejdůležitější, totiž žánrových „Andělech“, dokonce skupina čerstvě dominovala) a i to dokresluje, jak skutečně skvělou nahrávkou „Past“ je. A protože kořením hudby samotné je její živé provedení, nebylo první dubnovou sobotu pro svědomitého domácího metalistu prakticky jiné volby, než dorazit do klatovského klubu „U košile“, kde se nějaké čtyři měsíce od data vydání alba odehrál také jeho křest.
Kdo znal původní prostory klubu, kam by se ASMODEUS vešel akorát tak s předskokany HUGE RAT, obsluhou za barem a dvěma platícími, jistě ocenil novou podobu, kterou „Košile“ nabrala a pasovala se tak do kategorie poctivých a prostorných klasických „rokáčů“. Slavnostní podtext celého večera díky tomu nabyl na ještě větších konturách, nemluvě samozřejmě o návštěvě, která byla vskutku bohatá, a myslím, že chybělo jen velmi málo, aby mohli pořadatelé vyvěsit cedulku „vyprodáno“. Což, mimochodem, muselo být v časech, kdy některé domácí kluby při návštěvách leckterých zvučných zahraničních jmen zejí prázdnotou, pro ASMODEUS pořádným zadostiučiněním. Ale, když už jsme u toho, kdo by mu ho nepřál.
Prvním a jediným předskokanem byli HUGE RAT, mladá post-hardcoreová úderka, která dostala za úkol naladit slavnostní atmosféru, pokud možno přítomné nažhavit na následující dění a především nijak zásadně neprudit. Tohle všechno se hochům s přehledem povedlo zvládnout a musím říct, že už dlouho jsem neměl z nějakého ryze českého předskokana tak dobrý dojem, jako právě ze sokolovské pětice.
Pak následovala přestavba bicích, protože Roman Houška přece jen obsluhuje větší aparaturu, a konečně se mohlo přejít k tomu nejdůležitějšímu. Perfektně nazvučený ASMODEUS vzápětí nastoupil bez dlouhých úvodů, zlehka všechny přítomné naťukávaje staršími skladbami typu „Na řece smrti“, snad aby ještě více napnul očekávání čerstvého materiálu z „Pasti“. A když na něj následně došlo, bylo velmi sympatické, že byl bez výjimek naprosto komplet, přesně podle hracího pořádku samotného alba.
Znovu a tentokráte v přímém přenosu jsme si tak mohli projít příběhem zlosyna Davida Kleinera, z nějž tvrdý metalový rámec ASMODEA činí opravdu ojedinělou záležitost, která na klubovém pódiu vynikla se vším všudy. Tedy i s pekelně soustředěným Františkem Knetlem u kytary, roztomile dovádějícím basistou Daliborem Hiričem, jenž kvůli stoprocentnímu pódiovému výkonu odložil i brýle, a se zjevně výtečně naloženým Milošem Beštou, který si jakožto lodivod musel tenhle sukces nadmíru užívat.
Plynulý sled přehrávaného hudebního příběhu došel přerušení jen dvakrát. Nejprve při příležitosti samotného aktu křtu, jehož se zúčastnili Petr Korál, František Březina a Pavel Brom, a při kterém byla přihlížejícím poprvé představena i vinylová verze „Pasti“, jež ten večer šla poprvé do prodeje. No a podruhé hned vzápětí, kdy na pódium nastoupilo smyčcové kvarteto, aby svou přítomností a hlavně hudebním výkonem ozdobilo provedení skladby „Tanec s mrtvou labutí“. Věčná škoda, že tomu všemu nepředcházela také zkouška nazvučení, protože takhle se po dlouhé minuty trvajících přípravách čtveřice se smyčcovými nástroji namáhala celkem zbytečně, neboť prostě a jednoduše nebyla slyšet.
Do finále, ve kterém zazněla ještě jednou „Noc krále Davida“, nás přivedl sympaticky prastarý kousek „Heroes“, a po něm už se kapela definitivně rozloučila. Skromně, bez okázalých gest, přestože by na ně měla plné právo, po vynikajícím slavnostním koncertu, který přesně okopíroval kvality alba, jež se stalo jeho středobodem.
