DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
výborný album, v rámci blacku
Parádní šupa. Gorgoroth mi vždy přišly jako velmi zábavná kapela ( hlavně podiová prezentace). Ale co se hudby týče, tak lepší old school Black Metal aby člověk pohledal. Osobně mám nejraději éru alb Under The Sign Of Hell až Incipit Satan. Ale i Twilight Of The Idols je velmi kvalitní, brutální a surové. Opravdu podařená věc.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nejlepší Gorgoroth, pohříchu trochu osamoceně nad zbytkem diskografie.
-bez slovního hodnocení-
Gorgoroth som vzdy povazoval za pozerskych sasov, ktori skryvaju hudobnu nudu za akusi oponu true sceny. Album Ad Majorem Satanas Gloriam ma presvedcil, ze ta kultovost nevychadza iba z tejto zlozky, ale Twilight Of The Idols ma dost odrovnal. Skvely zvuk, temna atmosfera a premakane riffy. Keby som mal hodnotit image a texty asi by sme sa dostali do minusovych hodnot, ale kedze ide prednostne o hudbu...9
No moc ich nemusím, ale tento album sa celkom dobre počúva...Tie texty sa tu už asi neoplatí komentovať :). Vychádza mi to tak na 7,5 - muzika
bullshit...ti jebe ze sataaaaaan...boze mam ich dost!!!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
vyborna muzika ;) akurat tie texty... tu satan tham satan...no to velmi nebavi.... v procreating satan vrieska ghaal popevok : praise satan ! praise satan !... mam thaky pocit ze to je dost otrepane ? nemam pravdu ?:) ale muzika je squella :)
pózerstvo
Podle me zajimava a zabavna deska. To "satan" klise mi uz ani nevadi...
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.