Často se vyplatí zajet na bigbít takříkajíc „naslepo“. Onehdá jsem se ocitnul na akci, na níž byli jedněmi z protagonistů SPACE HAMSTER. Google mi až v sálu pravil "modern death metal" převážně z Brna s inspirací prý někde u THE BLACK DAHLIA MURDER. „Tohle mě asi moc bavit nebude,“ pravil jsem sobě v duchu já.
Chyba lávky, ono mě to bavilo a chlapcům se za neznalost a pochyby zpětně omlouvám. Na cestu zpět jsem nafasoval čerstvě vydané EP "EON". 3 intenzivní, svižné, zvukově pěkně ošetřené skladby, dohromady skoro 14 minut + jedna bonusovka. Tohle nemohli nahrát nějací zelenáči. Šéf Patrik "Motorák" Lorenc má v CV zaškrtnuty např. MINCING FURY, bicman Denis (dříve tamtéž) aktuálně udržuje úhel v KANDAR či SLAŤi a zbývající trojce taky nekape mléko po bradě.
O zvuk se částečně postarali ve stále oblíbenějším www.davosrecords.cz (bicí), zbytek si kapela sfoukla prakticky sama. A je to zajímavé zjištění, že technologie jsou již na takové úrovni, že lze nahrát slušně znějící a řezající desku i v domácích podmínkách.
K dalšímu inspiračnímu zdroji se Brňáci přiznávají skrz jméno Julien „Nutz“ Deyres (GOROD), který obohatil svým hlasem druhý song "Obliteration". A skutečně. Když přímo porovnám poslední desku "The Orb" s "EON", styčných ploch je dost. V čem esháčka ztrácí? Paradoxně kvůli té výrazné intenzitě (skladatelské i zvukové). Ta je v případě krátkého EP akurátní a na profackování posluchače ideální, ale pro standardní desku by to chtělo trošku ubrat a zvolnit, nápady rozpracovat, rozvinout, vyšperkovat (třeba ta rytmická sekvence v "Nexus" od 01:40 je parádní) a třeba zkusit vtělit kousek akustiky nejen na začátek songu, jako ostatně zmínění Francouzi. Ti nemají ten zvuk tak hutný a agresivní (tedy s potenciálem ucho unavit), ale poměrně vzdušný. Zkrátka je dobré nechat sluch i odpočinout a ne jej zasypat přehršlí nápadů a motivů, kterých je na "EON" tolik, jako na standardní desce. Ale to už je takové mentorské mudrování.
Důležité je, že talentu a potenciálu mají křečci hromadu. To samozřejmě nestačí. Neméně podstatná je píle a trpělivost. Když se podíváme na úroveň netové prezentace kapely (linktr.ee/space_hamster), ani v této rovině se není třeba obávat. Hrají ostošest, streamují snad na všech platformách, merch s křeččí grafikou je rozmanitý a poměrně půvabný, muzika zahrnuje i myšlenkový přesah (vesmír, textová inspirace např. Problémem tří těles), songwriting drží i v tom tempu skladby pohromadě a to vše je zárukou toho, že o SPACE HAMSTER bude často slyšet.
Borci z Fobiazine (link zde) nás předběhli a zeptali se kapely snad na úplně vše a odpovídat na to samé nebaví nikoho. Ani metalisty. Ale přece jen pár otázek v luftě visí. A k jejich zodpovězení jsme povolali odborníka na slovo vzatého, Patrika Lorence (který se z odpovědí, jak vidno, ihned vyvlekl zaúkolováním dalších členů).
Bicí se obstaraly v Davosu, „zbytek se nahrával u Dominika (kytaristy - pozn.), který se postaral i o mix & master“. Jak tomu rozumět? Dominik má nějaké profi studio nebo je tak šikovný v práci s dostupnými HW a SW nástroji?
Dominik: Žádné profi studio nemám, v tomto oboru jsem amatérským nadšencem a snažím se za málo peněz udělat co nejvíce muziky. Někdy to dopadne lépe, někdy hůř (smích). Začal jsem se tomu věnovat spíše kvůli vlastním potřebám, ale občas někdo z přátel zažádá o mé služby, tak tomu bylo i u SPACE HAMSTER.
Zasni se a představ si, že máte na nahrávání neomezený rozpočet. Kam byste šli u nás, kam byste šli ve světě a co byste od výsledku nekompromisně požadovali? Mně se zvuk EP celkem líbí (samozřejmě v loudness war by neuspělo), ale třeba na Echoes-zine jej celkem sejmuli...
Dominik: Upřímně, v ČR bych docela těžko hledal studio odpovídající tomu, jaký typ zvuku bych si pro SPACE HAMSTER představoval. Já osobně bych jel nahrávat do HELLSOUND k Honzovi Kapákovi, tam by to mohlo pasovat. Jinak je tu spousta kvalitních studií, ale úplně se mi žánrově nehodí ke křeččí muzice. Zmíním třeba GOLDEN HIVE nebo BABYLON STUDIOS. Co se týče zahraničí, tak dosažitelné by mohlo být KOHLEKELLER STUDIO, to šlape parádně a splněným snem by bylo pracovat se jmény, jako jsou MARK LEWIS či ADAM NOLLY GETGOOD.
No a od výsledku bych požadoval…ať to prostě řádně hrne a má to kule, zároveň správnou dynamiku, konkrétnost a vyvážení. Moc se mi třeba líbí zvuk alba “Violent Portraits of Doomed Escape” od BLACK CROWN INITIATE.
Co vůbec vede tuzemskou UG kapelu k vydání EP (!) na fyzickém nosiči? Kolik jste jich nechali vyrobit a kolik jste jich k dnešnímu dni prodali a rozdali?
Patrik: No na začátku byl takový plán udělat mini digipack (8 cm) oproti klasickému CD, že by to mohlo být takové roztomilé, ale bohužel to v podstatě nikdo nedělá a klasické CD v jewel boxu jsme nechtěli, takže nakonec jsme se rozhodli pro normální digipack (12 cm) v nákladu 500 ks. K dnešnímu dni už jich zmizelo asi 100 kusů, pár se jich rozdalo, ale většina se prodala.
Netajíte se využitím AI. Je možné to rozvést? Takového křečka by asi nenamaloval ani Alfons Mucha. Konkrétně jakou AI používáte a k čemu všemu? Dojde i na psaní textů skrz AI? Nebo už došlo?
Martin: Co se týče AI, netajíme se, že právě motiv křečka pochází z moji první experimentace s Midjourney prompty. Upřímně já osobně jsem toto využití chtěl ponechat čistě v úrovni prezentace v online prostoru a sociálních sítí, ale motiv se Patrikovi natolik líbil, že ho chtěl převést i na trička.
Na druhou stranu oba naše covery jsou poctivá manuální malířská práce a vlastně na tyto kontrasty fyzična a virtuálna se SPACE HAMSTER chceme poukazovat a rozvíjet je. Co týče AI chatbotů, tak jsem ho sem tam zkoušel použít na korekci anglického textu, ale přímo AI jsme si žádný text napsat nenechali. Zkoušel jsem jen tak ze srandy nechat vygenerovat text na stejnou inspiraci, ale bylo to poměrně dost mimo styl, kterým bych psal já, a přes moje svědomí by to neprošlo. Jinak AI občas využívám jako takového pomocníka při psaní online obsahu na sockách. Nikdo z nás není žádný editor a máme spoustu dalších záležitostí a ta časová úspora je prostě nezanedbatelná, a občas je to i zábavné.
Jak v dnešní vypadá návštěvnost UG koncertů? V břeclavské Piksle se mi to tehdy zdálo tak akorát a pak jsem viděl na fotkách z hradišťského Míru poněkud smutnější výjev. Co jinde?
Denis: Podle pozorování se návštěvnost odvíjí od mnoha faktorů - od prostoru, podpory klubu při propagaci a místní fanouškovské základny. Je těžké to předem jakkoliv předpokládat, nemáme takové jméno, aby se nám dopřávalo běžně plných klubů, zvláště když koncert pořádáme sami zpovzdálí v klubu, který sliboval propagaci a následně nebyl schopen vyzvednout plakáty a už vůbec nebyl schopen je vylepit jinam, než na vchodové dveře v den koncertu. Je to relativní.
Jak to UG muzicírování vůbec vychází finančně (včetně vydání EP na CD)? Kolik v tom ročně utopíte? Koukám, že pracuješ pro PPF. Ti by snad mohli nadějný start-up zařadit do svého portfolia, ne?
Patrik: Je to docela náročné. Za poslední rok jsme do toho hodili přes 100 tisíc, ale to už se naštěstí díky našim fanouškům, kteří chodí na koncerty a nakupují merch, vrátilo. Samozřejmě do toho nepočítáme nástroje, protože to bychom se asi nikdy nedopočítali a rozhodně by to nevyšlo (smích). Takže počítám hlavně merch. Udělali jsme toho teď docela hodně. Například máme trička, mikiny, zimní čepice, kšiltovky, nášivky, potítka … (o hodinu později, pozn. aut.) … no a taky jelikož náš basák vlastní pražírnu kávy, tak jsme udělali i vlastní zrnkové kafe, kterému říkáme křeččí bobky a to je asi tak všechno. No a s tím, že pracuju u PPF, jsem teda nikdy neuvažoval, že by nás jako death metal zařadili do svého portfolia. Myslím, že bychom museli hrát country muziku (smích).
Půjčujete Denise vy KANDARům anebo KANDAŘi vám? Jak se řeší termínová kolize? Střižbou? To si nemůžete sehnat vlastního bubeníka?
Denis: Haha, to je docela hustá otázka, to ti povím (smích). Pravdou však je, že jsem byl u zrodu obou zmíněných kapel. SPACE HAMSTER je dokonce kapelou, ve které jsem z mých aktuálních kapel nejdéle a byla to má první brněnská banda i před nástupem do MINCING FURY. Každopádně termínovou kolizi řešíme jednoduchým pravidlem „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“, zkrátka je to nejférovější pravidlo jak pro muzikanty, tak hlavně pro pořadatele - je rozumnější odříct nabídku, než po potvrzení breptat. Kdyby si však borci sehnali „vlastního bubeníka“, nemohl bych se zlobit, převážně jsem to totiž já, jehož kalendář háže křečkovi seno pod nohy (smích).
Můžeš jmenovat bubeníka nebo bubeníky, jejichž mistrovství bys rád dosáhl? Máš ještě nějaké rezervy a pokud ano, v čem?
Denis: Bubeníků a bubenic, jimiž jsem ovlivněn a které můžu považovat za vzory, bych mohl jmenovat mnoho a většina z nich vůbec nepochází z extrémně metalových scén. Jsem zastáncem toho, že člověk nemůže mít jeden vzor (nebo žánr) a držet se ho. Rozmanitost je hrozně důležitá. Každý/á má své technické specifikum, timing, feeling a jen kombinací těchto vlivů vzniká určitá osobitost. Krátký výčet přece jen uvedu: Marco Minnemann (technika, polyrytmy), Gavin Harrison (sound, feeling, timing, dynamika), Nick Barker (přechody, sypce), Adam Jarvis (attack), Benny Greb (groove, feeling, sound, dynamika), Anika Nilles (kvintoly, groove) + mnoho dalších.
Rezerv mám tolik, že vnímám jen ty rezervy a nedostatky. Bohužel najít si více času na zkoušení mimo kapelní zkoušky je celkem boj. Ovšem bojovat se musí (smích). Pořád je kam se posouvat a kdo říká, že ne, zabíjí vlastní rozvoj.
Jak často zkoušíte? Cvičíte i individuálně nebo jen na společných zkouškách?
Denis: Máme pravidelné zkoušky každý týden s tím, že občas nějaké odpadnou. Individuální cvičení je asi trochu nutnost, obzvlášť před nahráváním nebo při nácviku náročnějších pasáží. Ale hlavně jsme se doposud spíš přikláněli ke společným zkouškám i společnému skládání. Dnes máme druhého kytaristu ze Svitav, a tak přemýšlíme nad alternativama, abychom zkoušeli hlavně efektivně. Co si budeme vykládat, zkouška typu sejít se, zahrát koncertní set a pak na sebe blbě čumět a hrát blbosti na zabití času není zrovna ukázkový příklad (smích).
Tak a na závěr položíme otázku, na kterou odpovídáš jistě často: proč "Motorák"? Je to skutečně podle vlaku nebo snad...?
Patrik: (smích) Ani né tak často, ale podle vlaku to není. Kdysi dávno, tak asi v 80. letech, v mé rodné vísce byla parta metalistů a každý z nich poslouchal trošku víc některou z tehdejších metalových kapel. Můj strejda poslouchal hodně MOTÖRHEADy a tak se mu začalo říkat Motorák. Později když jsem začal chodit do hospody s touhle partou, tak mi začali říkat Motorák junior, ale to bylo moc dlouhé, tak pak už zůstal jen Motorák. Takže jsem tu přezdívku zdědil.
Tak to by mě nenapadlo. V mém případě to bylo naopak – rodiče zdědili přezdívku po mně. Ale to už nevhodně odbočujeme. Pánové, děkujeme za odpovědi a brzo na shledanou v kotli!
