Čtvrtek
24.8.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2014

Vydavatel:
Magick Disc Musick

Stopáž:
40:05

Studio:
ExAvik, Klatovy

Produkce:
Miloš Bešta

1. Bolero, op. 937 (inst)
2. Já, David Kleiner
3. Lovec a oběti
4. Corpus Beasti (inst)
5. Noc krále Davida
6. V zemi nikoho: Hic Sunt Scorpius (inst)
7. Beze stopy
8. Černý vítr
9. Tanec s mrtvou labutí
10. Pohled do propasti (inst)
11. Oko za oko
12. Chrám bolesti
13. O myších a hadech
14. Dar vzkříšení

Miloš Bešta
zpěv, kytara

František Knetl
kytara

Dalibor Hirič
baskytara

Roman Houška
bicí

Prosincová noc blíže neurčeného roku (1992)
Den zúčtování (EP) (1994)
Příjezd krále... (1995)
Vchod do kruhu (1998)
Na jehlách (2000)
Sabat v Carnegie Hall (2003)
Řetěz kritických událostí (2006)
Muka existence (DVD) + CD Bešt of (2008)
Prosincová noc blíže neurčeného roku (reedice na LP) (2010)
Past na Davida Kleinera (2014)

ASMODEUS - Past na Davida Kleinera

Osm let o sobě nedali západočeši ASMODEUS vědět na žádné nové studiové nahrávce. Osm dlouhých let, během nichž se dokonce kapela na chvíli ocitla ve stázi či, lépe řečeno, ve stavu jakéhosi nebytí, v němž i samotný kapelník Miloš Bešta nahlas uvažoval, zda má smysl dále pokračovat. Odpověděl si ale naštěstí kladně a s kompletně zrekonstruovanou sestavou hebrejského ďábla nachystal jeho symbolicky významné sedmé řadové album, s nímž nyní přichází, aby skutečně řádně provětral poměry na české metalové scéně.

Stagnace a často marné hledání východisek z bludného kruhu, to je totiž jejich věrný obraz, který zdejší težcekovový trh bohužel vystihuje čím dál častěji. Jako blesk z čistého nebe zde proto působí „Past na Davida Kleinera“, a to i přesto, že klatovští se vlastně nikdy nepodepsali pod cokoliv negativní kritiky hodného.

Už samotný název alba naznačuje, že půjde o cosi nestandardního, co nepotřebuje schovat pod hromobleskový název, ale naopak zdůrazňuje svou vlastní svébytnost. A co teprve, když otevřete booklet a spustíte samotnou nahrávku… Nejdůležitější dojem, který si z „Pasti na Davida Kleinera“ odnesete, je především komplexnost. Takhle vypadá metalová deska, učebnicově vypulírovná od A až po Z, u níž si autoři nechali záležet na sebemenším detailu, tak, aby to spolu s vysoce vyšlechtěnou hudební stránkou věci do sebe vše zapadlo jako součástky perpetua mobile. A když dozní závěrečná „Dar vzkříšení“, je to jako když se v kině rozsvítí na konci představení a vy (přestože je „Past…“ obrázků prostá – tedy až na geniálně zneklidňující motiv na obalu), vzrušeně rozdýcháváte všechny ty fascinující filmové záběry.

ASMODEUS

Je jasné, že bez silného koncepčního tématu by tohle vše nejspíš nebylo úplně možné, a tady autoři, resp. již osvědčený autor textů Jan Petričko, poprvé trefili do černého. Těžko si totiž v dnešním Česku představit lákavější téma, než mediálně „slavné“ osobnosti, jdoucí doslova a do písmene přes mrtvoly, nucené čelit skutečné pomstě ve smyslu nekřesťanského „oko za oko“. A to nikoliv prosím proto, že bychom jí to všichni přáli, ale proto, že fenomén nepotrestaného bezpráví a zvůle nás tady čtvrtstoletí od revoluce obklopuje ze všech stran a řešení je stále v nedohlednu. Syrová příchuť výborných Petričkových textů, ve finále podávaná na prakticky hororové podnosu, k tomu sedí jako to nejdokonalejší libreto, z nějž by se definitivně mohla zamotat hlava nejednomu „nedotknutelnému“.

Druhým a tím bezpochyby ještě důležitějším přímým zásahem do srdcového středu je pochopitelně hudba Miloše Bešty, která rovná se ASMODEUS. Bez nároků na to být zásadním modernistou vychází z tradičního asmodeovského thrashe (někdy nazývaného i „techno-thrash“), ovšem v duchu starého dobrého konzervatismu se občas stáčí umírněnějším metalovým směrem a především čerpá z nepřeberného množství nadýchaných melodií, které „Past… “ povznáší vskutku k mistrovským pozicím. Sólová kytara Františka Knetla (MORTIFILIA) se proto téměř nezastaví a celé album s ní vykvétá do nedozírných výšin dokonalé metalové kompozice. A tak, jak se odvíjí příběh Davida Kleinera, odvíjí se i děj téhle různobarevné opery z těžkého kovu, v každém okamžiku hracího času a prakticky v každé skladbě nesmírně poutavý. Chladně, emotivně a s náležitým citem pro klasické divadelní drama, to se rozumí samo sebou.

Vychází mi z toho ze všeho domácí metalové album roku 2014, které nám všem razantně a hlasitě připomnělo, proč že vlastně máme tenhle hudební styl tak moc rádi.

ASMODEUS


Louis

Zveřejněno: 12.1.2015



Názory redakce
Darkmoor
11.1.2015

Bylo mi líto poslední sestavy ASMODEA, protože se podepsala pod velice zdařilé kousky v diskografii souboru. Na druhou stranu můžeme být rádi, že principál Bešta nepověsil kytaru definitivně na hřebík a ještě v sobě našel sílu a chuť bojovat s větrnými mlýny českého rockového buranství. Výsledkem je tak další svojská kolekce, která ač nejvíce koketuje s dávnou techno-thrashovou minulostí, pochopitelně reflektuje i všechny další polohy, kterými kapela v minulosti prošla. Škoda jen, že neuvěřitelně silná první polovina alba (plus výtečná balada "Tanec s mrtvou labutí") v druhém poločase přece jen potratí na lehkosti bytí, a pak také zvukový kabátek by si uričtě zasloužil hutnější vyznění. Každopádně tradičně výborné a dotažené dílko.

[8 / 10]
Na domácí scéně metalové album roku 2014, které nám všem razantně a hlasitě připomnělo, proč že vlastně máme tenhle hudební styl tak moc rádi.

Autor recenze:
10 / 10

Redakce:
8 / 10

9,6 / 10



s kapelou ASMODEUS:

s kapelou MORTIFILIA:

s kapelou PROMISES:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page