Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deathmetaloví matadori z východného Flámska na budúci rok oslavujú dvadsaťročnicu. Fakt to uletelo od čias, kedy som ich v Prahe videl spolu s DYING FETUS, VADER, CRYPTOPSY a KATAKLYSM, a vtedy mi ani veľmi nesadli, lebo vtedajší bubeník akosi nemal svoj deň. Od tých čias sa ale partia okolo vokalistu Svena de Caluwé vypracovala na jednu z popredných bánd európskej scény, a ani na tej svetovej nejde o nejaké treťoradé meno. A tie ďalšie koncerty, ktoré som videl neskôr, už boli prinajmenšom solídne.
Od roku 1998 ABORTED vyprodukovali celkom rozsiahlu diskografiu, v ktorej majú okrem iného osem dlhohrajúcich albumov. Aktuálny „The Necrotic Manifesto“ je vonku od konca apríla, obsahuje štrnásť skladieb, textovo na tému smrť-krváky-násilie a Belgičania (s americkým bubeníkom) sa tu prezentujú v stále slušnej forme. Počas rokov sa zo surového death/grindu prvých albumov transformovali na moderne znejúce svižné a agresívne deathmetalové monštrum so súčasným nabrúseným, kvalitným „drahým“ zvukom. (Pochvala za kopáky, ktoré znejú ako kopáky!)
ABORTED ani tu nezaprú od istého času výraznú inšpiráciu CARCASS z obdobia „Necroticism...“ a „Heartwork“, to znamená technicky prešpekulovane, zároveň úderne a na pomery predsa len dosť brutálneho death metalu aj výrazne melodicky. Mnoho riffov, melódií a vokálov, hlavne tých vyšších revaných, smrdí mršinou, ale v kombinácii s priamočiarymi surovými deathgrindovými náklepmi a Svenovými hlbokými growlami sú ABORTED stále dostatočne svojbytní a v zástupoch žánrovo príbuzných bánd rozoznateľní – skrátka viete navzájom rozoznať ich, EXHUMED, IMPALED a pár podobných. Živé, chytľavé skladby, pekné sóla, dramatická atmosféra, nesmrdí to potuchnutým old schoolom ani deathcoreovým „morským prasiatkom“, dobré je to.
8 / 10
Vault Of Horrors (2024)
Maniacult (2021)
Terrorvision (2018)
Retrogore (2016)
The Necrotic Manifesto (2014)
Global Flatline (2012)
Strychnine.213 (2008)
Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007)
The Archaic Abattoir (2005)
The Haematobic (EP) (2003)
Goremageddon: The Saw and the Carnage Done (2003)
Engineering the Dead (2001)
The Purity of Perversion (1999)
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
