AFTER LAPSE - Pathways
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Němečtí novicové z kovotepcovy dílny ALPHA TIGER nejspíš ještě mnoho slávy nepobrali, zato ovšem nedávno podepsali smlouvu s Century Media, čímž se zřejmě mnohé mění. Minimálně je teď totiž budeme vídat a slýchat daleko více, než by se to za normálních okolností slušelo a patřilo, čímž mám na mysli nejen jejich podzimní předskakování W.A.S.P. na výročním evropském tour.
Uprostřed této jakési bludné úsečky pak stojí čerstvé album „Beneath The Surface“, již druhé ve skromné diskografii freibergské pětice (kterou jste dříve mohli zaznamenat i pod názvem SATIN BLACK), které by se ke zmíněnému častějšímu slyšení hodilo naprosto perfektně, kdyby se ovšem nebálo jít daleko více pod „povrch věci“, jak k tomu ostatně nabádá i sám název nahrávky.
Oním povrchem věci totiž budiž myšlena na albu obsažená téměř hodinová dávka tradičního melodického heavy/speed metalu, zdobená vokálem Stephana Dietricha (zpívajícího málem jako nový Kiske), s kterou ALPHA TIGER skutečně dělají všechno možné, jen se jí nesnaží dostat na kobylku a takto tedy jít důsledně do hloubky. Z celkových devíti skladeb proto spolehlivě pobaví jen dva úvodní kousky (a přimhouřím-li přísné recenzentské oko, pak ještě možná i závěrečná „We Came From The Gutter“), z čehož jasně vyplývá, že tudy se talent na novátorské věci kovové rozhodně neubíral.
A naslouchat heavymetalové recyklaci, která se v roce 2013 docela klidně může nazývat i třením bídy s nouzí, to je skutečně nadstandard, který by si každý rozumný těžcekovový pojištěnec měl nechat s klidem proklouznout mezi prsty.
4 / 10
Beneath The Surface (2013)
Man Or Machine (2011)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 56:39
Tracklist:
1. Intro
2. The Alliance
3. From Outer Space
4. Waiting For A Sign
5. Beneath The Surface
6. Along The Rising Sun
7. Eden Lies in Ruins
8. Rain
9. Crecent Moon
10. We Came From The Gutter
Take nijake, mozno aj dobre, ze sa uz rozpadli.
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Pomalu se nám blíží neslavné výročí výbuchu černobylské elektrárny. Němci CYTOTOXIN vytahují z útrob betonového sarkofágu novou dávku radioaktivního tech BDM s vytříbeným melodicko-atmosférickým podtextem. Můj dozimetr ukazuje 8/10. Jak jste na tom vy?
Deska pro ty, kteří svá křehká srdce marně chrání nebezpečným křivákem. Deska pro ty, pro které je slovo „post“ důležitější než slovo „black“. Deska pro ty, kteří rádi smířlivé polohy někde mezi HARAKIRI FOR THE SKY a WALDGEFLÜSTER.
Pořád si říkám, jakou bramboračku ze všech těch postav musí mít člověk, který nečetl knihy. Samozřejmě toho bylo dost ošizeno, zkráceno, vynecháno, to by ani jinak nešlo, každopádně seriál jako takový drží. A vlastně jde o docela pěkné nenáročné podívání.
Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá. Ale jo, pořád se to dá poslechnout se spíše příjemnými pocity.
Nový singl Španělů je totální osmdesátková pecka plná vzrušujících melodií a fistulí. Jistě to zatím neříká nic konkrétního o celém chystaném albu, ale ten pocit, když mu člověk opakovaně naslouchá, ten snad ani nejde slovy popsat. Doufám ve velké věci!
Jako by se Australané chtěli vymezit proti baladické rozvláčnosti, kterou vykazovala jejich poslední tvorba. "The Harmony Machine" je energičtější a současně uvolněnější, ale přes značnou intenzitu plyne příliš samozřejmě. I tak je první dojem slušný.