Když se zpětně ohlížím za svými recenzemi starších počinů tohoto amerického tria a zároveň si čtení zpestřuji jejich poslechem, musím chlapsky přiznat, že jsem předchozí dvě alba HIGH ON FIRE tak trochu podcenil. Zejména pět let starý zásek „Blessed Black Wings“ časem naplno prokázal své devastující kvality a právem jej možno zařadit mezi podstatné nahrávky sludge metalové scény v minulém desetiletí. Matt Pike a jeho dva věrní však nelení ani v tom současném. „Snakes For The Divine“ je určitě jedna z těch více očekávaných desek, které nás čekají v letošním roce.

Změna vydavatele, kdy Relapse Records střídá E1 Entertainment, se dá považovat za krok směrem výše a k tomu jako bonus i špičkový producent ve studiu. Podmínky, kterým se v tvrdších hudebních žánrech mohou těšit jen ti úspěšnější a viditelnější. K těm už se po více než deseti letech fungování (a především čtyřech úspěšných albech) může sanfrancisské trio směle řadit. Otázka tedy zní, zda-li za tuto šanci budou muset HIGH ON FIRE zaplatit určitou daň v podobě otupení svého hudebního ostří načančanou a košatou produkcí. Tyto a podobné obavy však můžete klidně pustit z hlavy. Ono to ani v tomto případě nebude moc horké.

HIGH ON FIRE sice oproti tři roky staré desce „Death Is This Communion“ opět o něco více zvolňují a činí svůj zvuk čitelnějším, ale spíše než důsledek výše uvedeného to lze brát jako logické pokračování vývoje, který mezi jejich jednotlivými nahrávkami probíhá. Tam, kde bylo „Blessed Black Wings“ naprosto nevyzpytatelné a „Death Is This Communion“ zase neurvalé, je „Snakes For The Divine“ více přímočařejší a zase o něco více rock’n’rollovější. Skupina ani tentokráte nedává příliš mnoho prostoru k pochybám nad jejich typickým rukopisem, když zcela v duchu tradice otevírá úvodní a zároveň titulní skladbu krátkým zahřívacím kytarovým kolečkem, nebo chcete-li předehrou, což se stalo již neodmyslitelným uvaděčem do stále ještě nelítostného světa těchto Američanů.

Jak tedy taková další fáze zpřehlednění zvuku a „zcivilizování“ kompozičních postupů vypadá? Nijak dramaticky, chtělo by se říci. Kapela si stále ponechává svůj úderný sound, přičemž její současné skladby se opět o nějaký ten krůček přibližují k vyznění v této souvislosti velmi často (a zároveň i v každé zdejší recenzi) vzpomínaných MOTÖRHEAD, což je více než zřejmé v případě dvou úvodních vypalovaček - „Snakes For The Divine“ a „Frost Hammer“. Převaha rychlejších skladeb je rovněž dobrou tradicí, jejíž porušení nehrozí ani nyní. Aspektem odlišujícím novinku od předchozí tvorby je větší sázka na delších stopáž jednotlivých skladeb. HIGH ON FIRE velice často překračují hranici pěti minut, což není u takto přímočaré metalové hudby zvykem. Sice ne vždy se jim podaří z tohoto souboje vyjít bez šrámů, když některým kouskům by slušela redukce někdy až příliš natahovaného děje, hlavním faktem ale zůstává, že svým počínáním posluchače nenudí.

Jednu z nejsilnějších skladeb novinky představuje paradoxně valivá „Bastard Samurai“. Zpočátku až nezvykle uvolněná kompozice však nepostrádá všechny prvky, pro které je tato skupina tolik oblíbená. Mattovu nerozlučnou devítistrunnou kamarádku, jeho neodmyslitelný chraplák, jemuž by se tentokráte na rozdíl od minulosti měla vyhnout jakákoliv kritika a výborný úderný refrén. HIGH ON FIRE už (zřejmě nenávratně) nepůsobí tak nespoutaně a anihilačně, jako tomu bylo v minulosti. „Snakes For The Divine“ díky tomu zní více než cokoliv jiného především jako řádně přitvrzený rock´n´roll, ale to neznamená, že by se jeho a síla a kvality měly podceňovat. Máme totiž co dělat s dalším velmi dobrým albem zámořského tria, které, jak se zdá, nehodlá ani v roce 2010 dělat žádné kompromisy.