THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EPICA se již od svých počátků držela zásady: čím více sborů a orchestru, čím mohutnější zvuk, tím lépe. To bylo kolem roku 2002, kdy Mark Jansen odešel z AFTER FOREVER, a dal dohromady tuhle kapelu, jejímž maskotem se vzápětí stala rudovlasá Simone Simons. Zpočátku sice neměli kompoziční zkušenosti dua Turilli/Staropoli a ani Simonin zpěv nebyl úplně košer, ale očividně to mysleli vážně, neboť snaha prosadit se na nich byla zřejmá. Snadné to však neměli, přeci jen vznikli v době, kdy byl ženský zpěv a orchestr v módě. Nyní snad nastala vhodnější doba. Tarjina nadvláda vzala za své, NIGHTWISH přešlapují na místě, stejně tak WITHIN TEMPTATION, a starší gothic metalové kapely se vracejí k intimnější hudbě. A stačilo by jen vypustit tu hromadu vaty a vsadit na silné nápěvy, kterých se na každé placce pár objeví.
Navzdory tomu však EPICA i na tomto albu pokračuje ve vytyčených mantinelech. Pár silných věci se najde, například „Burn To A Cinder“, „Unleashed“, baladická „Tides Of Time“ nebo zřejmě nejlepší věc, co jsem od skupiny dosud slyšel, „Our Destiny“. Být podobných skladeb na albu více, tak smekám. Ale bohužel i na „Design Your Universe“ je příliš mnoho „výplně“. Tím hůř, že ve výše zmíněných skladbách kapela ukázala, jak jí i střídmost sluší. Pod mohutnou studiovou aranží tak skrývá dost jednoduché riffy a nepříliš širokou škálu rytmů, přičemž přechody mezi „on“ a „ona“ pasážemi jsou značně uniformní. Proto na albech této kapely bývají nejzajímavější ty skladby, které se nedrží hlavního tématu. Poslouchat sedmdesát minut jen a pouze ty samé variace, ztělesněné například v „Semplance Of Liberty“, to chce hodně dlouhý pobyt na čerstvém vzduchu. EPICA svou tvorbou zdůrazňuje kontrast mezi melodickými pasážemi a hutným metalem, mezi „operním“ zpěvem a chrapotem, ale u „Design Your Universe“ (podobně jako u předchozích počinů) mám pocit, že jde spíš o kontrast mezi talentem na pěkné melodie a paličatým drhnutím stokrát omletého schématu. A to nemyslím nijak zle, dobrá polovina alba představuje zajímavý materiál, jen má na sobě závaží táhnoucí celek dolů. Dokonce i Simone se už za ta léta docela slušně vypracovala.
Po technické stránce není moc co vytknout, ostatně i EPICA je jedním z produkčních dítek Saschy Paetha (momentálně dokončil další RHAPSODY OF FIRE, „The Frozen Tears Of Angels“). To má však i své stinné stránky, jelikož všechny „jeho“ kapely zní dost podobně. „Design Your Universe“ z linie předchozích počinů EPICY nevystupuje a při občasném použití tlačítka „Forward“ je z něj docela podařené album.
EPICA pracuje tvrdě, ale stále tomu chybí trochu svěžího větru. V mých očích jde stále jen o slabý nadprůměr + bodík nahoru za „Our Destiny“.
7 / 10
Simone Simons
- zpěv
Mark Jansen
- kytara, zpěv
Isaac Delahaye
- kytara
Coen Janssen
- klávesy, piano
Yves Huts
- basa
Ariën van Weesenbeek
- bicí
1. Samadhi - Prelude
2. Resign To Surrender - A New Age Dawns - Part IV
3. Unleashed
4. Martyr Of The Free Word
5. Our Destiny
6. Kingdom Of Heaven - A New Age Dawns - Part V
7. The Price Of Freedom - Interlude
8. Burn To A Cinder
9. Tides Of Time
10. Deconstruct
11. Semblance Of Liberty
12. White Waters
13. Design Your Universe - A New Age Dawns - part VI
The Holographic Principle (2016)
The Quantum Enigma (2014)
Requiem For The Indifferent (2012)
Design Your Universe (2009)
The Classical Conspiracy (2009)
The Divine Conspiracy (2007)
Consign To Oblivion (2005)
2 Meter Sessies - We Will Take You With Us (2004)
The Phantom Agony (2003)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 79:07
Produkce: Sascha Paeth
Studio: Gate
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.