Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Melodický metal s nějakou tou ženštinou v čele v podobě, ve které se v novém tisíciletí ustálil, již pár let stagnuje a nevypadá to, že by se něco mělo změnit. Mluvíme-li tedy o stylu, který rozjeli a do širšího povědomí vynesli především NIGHTWISH a jim podobná uskupení. Jenže právě jmenovaní nevědí kudy kam a jejich poslední album, „Endless Forms Most Beautiful“, bylo vysloveně jen do počtu. WITHIN TEMPTATION se zřejmě v diktátu Sharoniných mateřských pudů rozpouštějí v cukru. Rozptýlení a zajímavou alternativu přinesli AMARANTHE, ale ti poměrně záhy ztratili dech a loňská deska byla bída s nouzí.
A právě AMARANTHE italský kvintet TEMPERANCE připomíná nejvíce. Z prvotiny byla cítit až nezdravá inspirace švédskou partou, ale naštěstí pro aktuální desku si to již v hlavě trochu srovnali a svou hudbu, byť vyšperkovanou o všemožné elektronické efekty, postavili na pevných rockových základech a kytarových riffech. Chytavé melodie dodávají skladbám dostatečné charisma a chvílemi vyvolávají pocit, že máme co do činění spíš s elektro-NIGHTWISH. Celkově se pak drží někde mezi. Originální tihle Italové zrovna nejsou, ale zase si z obou přístupů dokázali vzít to lepší.
I přesto, že TEMPERANCE následují ve svém stylu AMARANTHE (včetně občasného chrapláku), s aktuální deskou jim (především jejich poslednímu počinu) ukazují záda. Elektro-pop-metal v jejich podání si uchovává lehkost a zpěvnost. Na jednu stranu jsou si jednotlivé skladby dost podobné, na druhou si však udržují potřebný „drive“. Jedna za druhou jedou ve slušném tempu a přílišného zpomalení se nedočkáme, dokud to ze sebe kapela nevychrlí celé. Taková tvář této hudební mutaci sluší nejvíce. Je možné, že se svou elektronikou chvílemi přibližují ke hraně kýče, ale za situace, kdy pomalu každý musí mít na desce živý orchestr a bombastické aranže, jim to rád odpustím.
TEMPERANCE jsou hudebně nenáročná chiméra výše zmíněných kapel s kupodivu slušnými hlasivkami a povedenými písněmi. Na pár poslechů zaujmou, byť si nejsem úplně jist, jestli si zrovna na tuhle kapelu za pár let vzpomenu; spíš ne. Časem asi vystřízlivím, možná už po zveřejnění recenze, až mi místní smetánka vytmaví, co jsem to zas objevil za blbinu. Do té doby si ještě pár poslechů dám. Venku začalo jaro, hormony se po zimní letargii začínají bouřit, otravní nadržení kosi nenechají člověka vyspat a ženy konečně odhodily kožichy. Je to taková ideální doba na trochu kýčovitého italského metalu.
Italská odpověď na AMARANTHE. Není to originální, ale je to chytlavé a zábavné... alespoň na pár poslechů. Doporučuji ochutnat, ale pozor na předávkování!
1. Oblivion
2. Amber & Fire
3. Save Me
4. Stay
5. Mr. White
6. Here & Now
7. Omega Point
8. Me Myself & I
9. Side By Side
10. Goodbye
11. Burning
12. Get A Life
13. Limitless
Diskografie
Limitless (2015) Temperance (2014)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015 Vydavatel: Scarlet Records Stopáž: 55:54
Produkce: Giulio Capone, Marco Pastorino Studio: Domination Studio
Švýcarští přízrakové epického BM překvapivě opouštějí barvy a filozofování ve jménu černobílé pocty kruté kráse horstev své domoviny. Je to vrstevnaté, majestátní, syrové, prodchnuté prvky folku. Jeden z BM vrcholů roku? Jsem nakloněn tomu věřit!
Irský "rezavý" sludge vyšperkovaný parádním chraplákem. Dusivá těžká deka páchnoucí zatuchlým smradem nemytých opilců, unavený hlahol venkovské krčmy těsně před zavíračkou a ranní střízlivění. To vše z téhle hudby cítím. Ani nevím proč.
Zásadní průkopníci melodického DM mimo Skandinávii vydali (znovu) slušnou řadovku. Tentokrát je ostřejší, průraznější a disponuje silnějšími vibes pozdních AT THE GATES. "Shadowreaper" vkusně zachycuje unikátní atmosféru poloviny devadesátek. Nostalgické.
Velmi poctivý debut. RITUAL FOG zasvětili svá srdce OSDM, nicméně stejně tak rádi mají i thrashmetalové vsuvky. A dokonce ani bažinaté doomové pasáže jim nejsou cizí. Za "But Merely Flesh" jsou cítit ASPHYX nebo BOLT THROWER. Vskutku zábavná půhodinka.
Třináct let trvalo Američanům EVER FORTHRIGHT, než přišli s pokračováním překombinovaně zmateného debutu. Napodruhé už své djentové manýry ukočírovali lépe, takže je "Techinflux" působivější. Nicméně stále nic světoborného. Navíc opět zbytečně dlouhé.
Hodně pompy narvali Finové do svého deathcoru, takže se jejich úderná hudba rozplizla v blackově melodické atmosféričnosti a pseudosymfonické načančanosti. Stále to ale má tah na bránu a úplně marné to není, asi záleží na náladě posluchače.
Německý postrock, který rád experimentuje s psychedelickými podtóny, shoegazem, space rockem nebo krautrockem. Deska, která je nenáročná na poslech, ale velmi příjemně plynoucí a zajímavá ve výrazech i kombinaci hudebních stylů.