HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlivy severské metalové melodiky zdá se začínají napevno zapouštět své drápky v zámořské scéně, o čemž svědčí nejeden titul z poslední doby, který vzešel z vydavatelství Victory Records. Veliký úspěch posledního alba amerických ATREYU mají šanci napodobit i jejich krajané DARKEST HOUR, protože dle mého názoru přicházejí s nahrávkou maximálně dotaženou a po čertech kvalitní.
Tahle pětice však nepatří k žádnám objevům poslední doby. Jelikož její první album je staré již 6 let a mezitím DARKEST HOUR vydali i několik dalších nahrávek, setkání s nedovařenou rychlokvaškou nám tedy nehrozí. Právě naopak, "Undoing Ruin" je setkáním s muzikantsky vyspělou a kompozičně skvěle disponovanou skupinou. Základy její hudby bychom mohli hledat v melodické hardcoreové scéně. Postupem času však její tvorba začala nasávat více metalových vlivů a novinkové album tak můžeme z tohoto pohledu považovat za prozatimní vrchol snažení kapely o dokonalou fůzi hardcore a metalu. Dokonalou, to je to správné slovo, které mne napadlo hned po prvním poslechu alba. Ačkoliv známé rčení praví, že nic není dokonalé, těžko se mi pátrá v paměti po nějaké lépe zaranžované nahrávce mísící právě hardcoreovou údernost s metalovou melodikou, která by navíc obsahovala takové množství skvělých melodií a nápadů. Typické gothenburské riffování, jenž je v podstatě základem všech písní, je však pouze tou nejzákladnější surovinou, ze které DARKEST HOUR vaří. Mnohem důležitější jsou právě ony melodie, které se posluchači doslova vryjí pod kůži. A těmi pánové skutečně nešetří. Jeden příklad za všechny budiž skladba s pořadovým číslem 2 - "Convalescence", za jejíž až nezdravě chytlavý refrén by se nemuseli stydět ani takoví SOILWORK ve svých nejlepších momentech.
Album je navíc prosto jakéhokoliv hluchého místa a je doslova gejzírem kreativity této pětice. Krom chytlavých melodií obsahuje navíc i několik skutečně povedených sól postrádajících byť jen minimum samoúčelnosti a i v tomto ohledu ční DARKEST HOUR vysoce nad žánrový průměr. Jediným zcela typickým prvkem pak zůstává vokální poloha Johna Henryho, ponejvíce připomínající právě gothenburské kapely.
"Undoing Ruin" je navíc opatřeno výtečným, doslova válcujícím zvukem, který vám umožní si dokonale vychutnat všechny nástroje a hlavně zvuk kytar. Ať už hovoříme o riffování anebo sólíčkách, je lahůdkový. Koneckonců v kolonce producenta nahrávky ční jméno respektovaného hudebníka a producenta - šíleného Kanaďana Devina Townsenda. Už jen to by mělo být důvodem se o DARKEST HOUR přinejmenším zajímat. Dobrý producent však ještě nedělá dobrou kapelu. Dobrá kapela musí mít hlavně svůj vlastní a kvalitní repertoár a své vlastní nápady. DARKEST HOUR na svém novinkovém albu dokazují, že mají všeho uvedeného více než dostatečné množství a dá se říct, že to navíc předvedli ve své životní formě. Perfektní deska a pro mne jedna z nejlepších metalových v tomto roce.
CD k recenzi poskytli Day After records
Výtečná nahrávka mísící vlivy hardcore s gothenburským metalem. Perfektní produkce, skvělé melodie, bezchybné hráčské výkony a ohromný vnitřní náboj. Radost poslouchat!
9 / 10
John Henry
- vokály
Ryan Parrish
- bicí
Paul Burnette
- basa
Kris Norris
- kytara
Mike Schleibaum
- kytara
1. With A Thousand Words To Say But One
2. Convalescence
3. This Will Outlive Us
4. Sound The Surrender
5. Pathos
6. Low
7. Ethos
8. District Divided
9. These Fevered Times
10. Paradise
11. Tranquil
Perpetual Terminal (2024)
Godless Prophets & the Migrant Flora (2017)
Darkest Hour (2014)
The Human Romance (2011)
The Eternal Return (2009)
Deliver Us (2007)
Undoing Ruin (2005)
Party Scars And Prison Bars: A Thrashography (DVD) (2005)
Hidden Hands Of A Sadist Nation (2003)
So Sedated, So Secure (2001)
Where Heroes Go To Die (split EP with Dawncore) (2001)
The Mark Of The Judas (2000)
Darkest Hour / Groundzero - split 7'' (1999)
The Prophecy Fulfilled (1999)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 37:48
Produkce: Devin Townsend
Studio: Greenhouse Studios, Vancouver & The Devlab, Vancouver (CAN)
Ale jo, tohle je rozhodně v pohodě, velmi hezky se poslouchající hudba vycházející z HC kořenů, opravdu důrazně protkaná melodickým thrathíkem, důkladně dotažené aranže šikovně provedených kombinací hevíkových motivů a řvavého hardcorového vokálu, přívětivá zvuková podoba. Moc fajn a ocenitelná je i skutečnost, že skupina nejde cestou jednoduché riffové líbivosti, jak to dělají mnohé skupiny nové vlny amerického heavy metalu. Těžko pak hledám zdůvodnění skutečnosti, že mi zde něco nesedí a nevím co, snad na to časem přijdu, ale prozatím zcela subjektivně zůstanu u „pouhé“ nadprůměrné známky.
Jak se pise v recenzi, seversky vlivy jsou tam dost patrny, ale je to spis vyhoda nez vytka. K tomu mraky vybornych melodii, ktery neomrzi, prestoze jich je metalcore plnej. Ma to naboj, energii... pohodicka.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.