Dlouhá čekací pětiletka je konečně u konce. Společný projekt dvou metalových titánů, Hansiho Kürsche a Jona Schaffera našel konečně kompletní podobu v pořadí druhém kotoučku a myslím, že nejen já jsem s napětím očekával jaký bude. Pointu si tentokrát prozradíme předem. Je úplně stejný jako debutové album. Nebo alespoň hodně podobný. Změny jsou pouze kosmetické a nedá mi to, abych se nezastavil hned u té, která je nejvíc na očích. Už jsem v hudebním průmyslu viděl leccos, ale to, co zdobí novinkový kotouček DEMONS & WIZARDS, je opravdu k vidění jen málokdy (většinou na obalech CANNIBAL CORPSE). Vážně nechápu, jak si tak zkušení hudební harcovníci, kteří z domovských kapel už dávno musí vědět, že obal desky má nezanedbatelný podíl na počtu prodaných kusů alba, můžou dát do štítu tak naprosto infantilní odpuzující obrázek, jakým vyzdobili aktuální kolekci. Horší booklet už měli snad jen původní vydání prvních dvou desek ICED EARTH a jedna tématicky i názvově velmi podobná šlápota z pera URIAH HEEP, nesoucí jméno „Demons and Wizards“. Vůbec by mi nevadilo, kdyby si hoši vzali z této desky krapítek hudební inspirace. Ale proč proboha takovouhle hrůzu? Ani bych se nedivil, kdyby taťkové nechali namalovat booklet své ratolesti a dosáhli lepšího výsledku (pokud se tak tedy nestalo v tomto případě). A nic nepomůže ani když se v digipacku obarví na modro.

Musím říct, že po traumatickém pohledu na booklet jsem byl tak vyděšený, že jsem na dobro přestal věřit, že by se snad mohlo ještě jednat o dobrou hudbu. Jen díky opatrnému oťukávacímu poslechu jsem se začal polehoučku nořit do víru kytar tvrdých a přetvrzených. Úvodní riffový holocaust se sekanými vokálními chóry ve stylu NIGHTWISH působí v uších jako rozvodněná řeka a jestli si něco opravdu zaslouží značku power metal, je to kromě produkce NEVERMORE i materiál z dílny DEMONS & WIZARDS. Zapomeňte na roztomilé kytarové pidlikání ala IRON MAIDEN či BLIND GUARDIAN. Je dobře známo, že Jon je velký rokér, pro něhož je jediným smyslem života drhnutí. Pravda, ne každý rokér to drhne stejně. Někteří drhnou podlahu (valná většina  – nezřídka vlastními ústy), několik málo kytaru a někteří zoufalí dokonce i manželku. Jon je naštěstí chlapák na správném místě, a tak drhne hlavně tu kytaru. A to docela razantně. Kromě drsných riffů si toho v hudbě DEMONS & WIZARDS opravdu moc neužijete, sem tam skrze hustý propletenec sice probleskne i něco na způsob melodie, ale to jen tak na okraj. Melodické cítění tu má totiž takřka výhradně na starosti roztomilý medvídek Hansi Kürsch, kočírující běsnícího černého oře svým mnohotvarým vokálem. A že mu to jde. Tenhle čarozpěvný helmut je zcela jasným vítězem německé superstar roku 1998. Ambice má ovšem mnohem větší. Kromě toho, že je ze špičky speed metalových zpěváků naprosto nejvíc k pošušňání, umí třeba i zpívat na živo sbory pětihlasem a koutkem úst ještě v pohodě udržet hlavní vokální linku... a to už se počítá. Leč zde toho naštěstí využívá velmi skromně až decentně. Na jeho poměry. Situaci z poslední desky BLIND GUARDIAN, kdy jste osamocený vokál zaslechli v uragánu sborů tak ve třech větách za sedmi minut skladby, se naštěstí neopakuje. Tak trochu speciální pozici mají DEMONS & WIZARDS ve vztahu k poloakustickým ploužákům, na který mají enormní talent. Bohužel však musím říct, že „Fiddler on the Green“ z první desky zůstal nepřekonán. I když je fakt, že nepřijdete o mírně ledově načichlou „Love´s Tragedy Asunder“, která mu jakž tak alespoň občas přišlápne patu. A kupodivu není jediná, když se hudba zrovna nezmítá v démonických riffoidních kaskádách, kouzlí Hansi za doprovodu Jonovy španělky a deseti doplňkových variant svého hlasu víc než zdařile.

Musím říct, že to, co po prvním poslechu nebylo zdaleka jasné, je po několika málo více samozřejmostí. „Touched By The Crimson King“ mě totiž časem docela draplo. A přestože není extra velkým hudebním výkvětem, nemělo by snad nikoho urazit. Aktuální album je zkrátka trochu magické a démonicky tvrdé. Fakt to hustě drhnou. Když o tom teď tak přemýšlím…nechtěl bych být Jonova manželka.