SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Domácí thrashová horečka posledních let neustupuje. Ona naopak ještě sílí! Jak jinak si lze vysvětlit ten neustálý proud nových žánrových nahrávek tuzemských (včetně slovenských) kapel? A navíc – výběr už začíná být velmi pestrý. Máme zde spolky vyznávající klasické a spíše melodičtější pojetí (EXORCIZPHOBIA), kapely inklinující více k „pekelnickému“ thrashi, kombinujícímu další příbuzné metalový styly (nedávno zde recenzovaní MÖRGHUUL), no a pro ty, co si raději dopřejí nelítostnou řež jsou zde se svým druhým albem moravští REFORE.
Ten posun oproti prvotině „Built To Nothing“ z roku 2021 je zde patrný snad ve všech aspektech. Už debut na sebe dokázal v tuzemské silné konkurenci výrazně upozornit, letošní počin však zní propracovaněji, produkčně kvalitněji a na úrovni songwritingu rozhodně vyspěleji. Skupina pocházející ze Zlínska vyznává v thrashi velmi nekompromisní postoj a svým přístupem vlastně evokuje prapočátky tohoto kovového subžánru. Ty právě spočívaly v nesmlouvavosti a ve snaze (ne)hudebním „randálem“ co nejvíce šokovat své okolí. Vzhledem k tomu, že za ty bezmála 4 dekády od vzniku thrash metalu se hranice vnímání hudebního extrému už značně posunuly, tato fáze odpadá. Zůstává však stále dost prostoru pro neúprosnou metalovou pumelenici a vzývání starých dobrých časů metalové muziky.

A tento se REFORE rozhodli využít naplno. Jestliže se o předchozí dvojici nahrávek (počítáno ještě EP „Social Failure“ z roku 2018) dalo tvrdit něco o ortodoxních thrashových nářezech ze staré školy, o té letošní to musí platit minimálně dvojnásob! Obligátní intro toho ani nemusí příliš mnoho napovědět, aby bylo jasné, co přijde na scénu po něm. „Illusion Of Existence“ je sice skladbou, jež celé album otevírá, ale na jejím místě by mohla být prakticky kterákoliv další z kolekce. Žádné předehry, ani klamavé manévry. Jde se rovnou na věc! Rychle tempo, nezastavitelné frázování ve slokách a úderný refrén. Sekaná, kterou si asi mnozí dopřáváme více než často a přesto nám pořád při zachování původního receptu a použití kvalitních surovin nepřestává chutnat.
Navíc vám nikdo necpe přeplněný talíř. Stopáž o nějakou tu minutku přesahující hranici půlhodinky je vlastně v takovémto hudební nastavení tak akorát. Osmička odpálených kompozic (nepočítaje již zmiňované „Intro“) sice zrovna nehýří přehnanou pestrostí, v rámci úzkých stylových vymezení se však dokáže pohybovat velmi hbitě a dynamicky. Důraz je takřka výhradně kladen na rychlé vypalovačky a úderné riffy, ale občasná zpomalení někam do rychlejších středních temp neúprosný kvalt nahrávky nijak nenarušují. Kooperace slušivého kytarového sóla a následného zvolnění ve skladbě „Confusion“ velmi dobře navnadí na její závěr, který opět vyplní zdrcující thrash metalový marš za asistence dalšího kytarového sóla.
Thrash metal – to jsou hlavně riffy, riffy a zase riffy. Když se vám tato složka nepovede, jde vlastně celá snaha do kopru. Ruku v ruce se slušnou produkcí vlastně stačí solidně hoblovat a minimálně polovina úspěchu je zaručena. Zde to platí bezezbytku. REFORE to sekají zkušeně, s grácií upřímných vyznavačů této formy metalové muziky a i přestože by se dalo namítnout, že tím vlastně nic nového nepřinášejí, ten nabízený standard má rozhodně vysokou kvalitu. Kytary hřmí a drtí, bicí neúnavně bičují rychlá a ještě rychlejší tempa a nabroušený vokál vše hezky sjednocuje v jeden velký stylový propletenec.
Moravané touto nahrávkou přinášejí vysoký žánrový standard. V jejich pojetí thrash metalu nehledejme žádné pokusy o hledání nových cestiček ani reformaci. „Illusion Of Existence“ je kromě jiného hlavně dalším povedeným střípkem z překvapivě barevné tuzemské thrash metalové mozaiky. Jestli v tomto případě lze hovořit rovnou o renesanci žánru, který vlastně ve své klasické podobě nikdy nevymizel, si tvrdit netroufám. Každopádně tato neutuchající pozornost věnovaná (pra)starým formám metalové muziky ze strany mladých hudebníků je rozhodně pozoruhodná a nepopírám, že pro mě osobně i velmi potěšující. No a když z ní vylezou nahrávky jako je tato? Můžu si jen spokojeně poklepávat do rytmu!
Nekompromisní thrashová řezba ze staré školy zní v podání moravských REFORE dostatečně úderně, úpřímně a v neposlední řadě i světově.
7,5 / 10
Franta Tkadlec
- kytara, vokály
Karel Chromáček
- basa, vokály
Dominik Šuchma
- bicí
Matěj Fišer
- kytara, vokály
1. Intro
2. Illusion of Existence
3. Blind World
4. Imprisoned in Thoughts
5. Tormented
6. Confusion
[video]
7. Eternal Pain
8. Life Forgotten
9. Vicious Path
Datum vydání: Pátek, 16. února 2024
Vydavatel: Smile Music Records
Stopáž: 33:05
-bez slovního hodnocení-
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





