Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po EP „Social Failure“ sa REFORE zo Štítné nad Vláří/Slavičína (ak ste v 2. polovici 90. rokov zvykli zabehnúť na festival Nuclear Storm, tieto lokality by vám niečo hovoriť mohli) hlásia s debutovým albumom, vydaným opäť u Koníkovho vydavateľstva Support Underground. Od minula sa zostava kapely rozrástla z trojice na štvoricu, pribudol druhý gitarista Matěj a dve gitary zvyknú thrashmetalovým bandám ponúknuť väčšie možnosti pri komponovaní a hlavne naživo. (Nemusí to byť pravidlom, u SODOM sme boli zvyknutí na ikonické trio a na to, ako im to ide v štvorici aj s navrátenou gitarovou legendou Frankom Blackfireom som si ešte názor neurobil, aktuálny nový album zatiaľ len párkrát prefrčal zvukovodmi a výraznejší dojem nezanechal.)
Thrasheri z Moravy sa s trištvrtehodinovým zvukovým priestorom popasovali na solídnej úrovni, aj keď mám pocit, že pri tomto žánri je lepšie, ak desať skladieb preletí za povedzme 37 a menej minút, býva to kompaktnejšie, ale je pravda, že REFORE sa pohrávajú aj s náladami a akustickými vsuvkami. Baladická „Something To Say“ venovaná pamiatke človeka blízkeho kapele nakoniec ani nie je najdlhšia na albume, ani nijako nerozbíja jeho koncept, medzi prevahou väčšinou naštvaných, útočných kompozícií skrátka táto jedna skôr rozjíma a povedal by som, že taká „Nothing Else Matters“ alebo „Unforgiven“ sú v porovnaní s ňou vyslovené „slaďáky“.
Thrash metal v podaní REFORE sa väčšinou oddáva rýchlym, agresívnym partom a to hodnotím vysoko, nebolo nič horšieho než kadejaké dávne tunajšie lokálne thrashovice, ktorých členom zadarmo v hlave bývala METALLICA a tak sa plahočili prevažne v stredoch, ťažkopádne a neoriginálne bez ohľadu na to, že ich modla vedela poriadne kopnúť do vrtule – „Damage Inc.“, Dyer’s Eve“, „Fight Fire With Fire“ a nemálo ďalších dosvedčí. Moravská štvorica samozrejme nevymyslela nič treskúco nového, ale „Built To Nothing“ je vydareným návratom do 80. rokov. Od predošlej nahrávky sa hudobníci posunuli o kus ďalej a ani nemám pocit, že by kopali nejakú inú ligu než žánrovo príbuzné, dnes už celkom „veľké“ nové delostrelecké batérie pod zástavou OSTM.
Skladby sú chytľavé, dobre poskladané, ani jedna z nich nestojí na jedinom, príliš dlho opakovanom riffe, naopak je to tu všetko variabilné a dobre vygradované. Väčšinou nekompromisný útok, výprask a marš, do neho voľnejšie pasáže, niekedy až s nádychom klasického hard rocku a heavy metalu. Spestrenie akustickými gitarami, klasickými, neraz hlavne melodickými sólami, spoľahlivá rytmika, v ktorej možno basa mohla dostať viac priestoru, v inak kvalitnom zvuku a mixe ju treba hľadať. Slušný drsnejší vokál mi trochu pripomína našich BLACK LIGHT, ale s trochou vyššej petrozzovsko-schmierovskej maniery. Podobne ako na EP aj tu sa hrá v duchu stretu 80. rokov v USA i v Európe, pričom zvýšená dávka slayerovskej nemilosrdnosti REFORE dosť prospela.
Kvalitný ostrý klasický thrash metal v pásme vysokého nadpriemeru, to už od tunajšej „mladej vlny starej hudby“ tak celkom neprekvapí. Ale potešiť poteší stále.
1. Trapped
2. Lifeless
3. Nobody Can Save Me
4. Your Price
5. Reason to Exist
6. Something to Say
7. In the Name of the Law
8. Where Is Your Heaven
9. Built to Nothing
10. Without Control
11. Reflection of Society
Islanďané na svém debutu ukazují, jak by se měl dělat stoner metal, aby to nebyla nuda. Takže se nebojí zrychlit a zařadit i veselejší klasicky heavymetalovou notu. Překvapivě svěží a přitom i stylová záležitost.
Tenhle symfonicky pojatý blackened deathcore je plný klišé a Američané to se svou snahou o načančanost až přehání. Přitom je to škoda, protože skladby mají správně brutální základ, jen to chtělo ukočírovat tu omáčku okolo.
Tohle je naprostá pecka! Vezměte ty nejatraktivnější ingredience grindcoru, zabalte je do parádního zvuku, protřepejte a vyjde vám worship ROTTEN SOUND, MAGRUDERGRIND i DISCORDANCE AXIS. Svěží, nasypaný grindcore/powerviolence vichr!
Návrat švédských chlupatých fuzz-doommetalových mistrů po několikaleté studiové pauze ukazuje kapelu v mírně nové poloze. Přímočařejší a dynamičtější, aniž by kapela ztratila cokoli z charakteristické tíhy svých riffů.
Stoner rockoví HERMANO jsou víc než jen John Garcia (ex-KYUSS), který zde pokračuje ve své hudební kariéře. Skupina si již dříve vybudovala silný status a na tomto živáku parádně prezentuje svou tvorbu.
Další deska Maynard James Keenanova (TOOL) projektu/skupiny logicky pokračuje v alternativně elektronickém rockovém duchu a opět tedy musí zákonitě vzbuzovat kontroverze. Možná lehce přímočařejší přístup by si ale své posluchače měl najít.
Čistě akustický singl AMON AMARTH naznačuje nové tendence v tvorbě švédských velikánů a já jsem z něj potěšen minimálně stejně jako z posledních dvou zvučných alb kapely, neboť, jak zjevno, Quorthonův jedinečný odkaz je věčný a věčně inspirující.