IOTUNN - Kinship
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ja som sa Lanu dlho snazil ignorovat s tym, ze ide len o dalsiu tuctovu umelinu, ale neskor som si musel priznat, ze sa mi jej piesne jednoducho pacia. Je to moc prijemne a jednoduche, ale nie primitivne. Ak ma radiovy pop pre dievcatka zniet takto, tak potom sa skutocne nemozem stazovat.
A myslim, ze Lana ma moc fajn hlas. Konecne nejaka spevacka v americkom mainstreame s kultivovanym prejavom a bez vokalnych manier Ch. Aguilery, ktorej opici vreskot sa nazivo neda pocuvat.
Zrovna náhodou jsem na Lanu před pár dny taky narazil když to album zmínil Warrel Dane ve svým top 13 alb roku 2012. Pop absolutně ignoruju (ikdyž pravda, The Unforgiving od Within Temptation se mi líbí) tak ty 4 songy co jsem slyšel se mi dost líbili. Hlas má pěknej (živý vystoupení jsem nehledal), hudba je chytlavá a ani nezní primitivně, Lana je sexy, co víc od popu chtít? ;)
Tak zas az taka priserna nazivo neni. Slovo tragicka mi pride prehnane, skor nevyrovnana. Videl som aj zaznamy, kde spievala dost slusne. To dievca sa este potrebuje vyspievat. Chybaju jej skratka koncertne skusenosti a je nervozna, ked ma vystupovat pred velkym publikom. Nebudme na nu az tak prisni.
zpěv živě tragický je, ale na desce tedy rozhodně nikoliv
Meresz
No nehovor mi, ze by si ju neskusil:) Jej hudba íde uplne mimo mna, ale akosi v tomto smere ziaden konflikt zaujmov nevidim :-p
a ešte k tomu ani pekná neni
Lana - no, nic v zlom....ale v zivote som nic nudnejsieho nepocul.. Tragicky spev a neskutocna nuda... Hudba, pohoda...ale ten spev. Neskutocne ma to irituje...
Furt se aspoň uměl líp střelit do hlavy, než tenhle korejskej dement.
jo? Smells like teen spirit ma falesnej rev, ctyri powerchordy a dva dalsi tony + text kterej nedava smysl.
Joooo, to bejvaly casy skutecny kultury!
Alespoň vidíte, jak to šlo do prdele s tim světem.
psy
Podla mna Psy s jeho gangnam style to vyhral... Tak ako rok 1991 charakterizovfaala smell like a teen spirit tak rok 2012 bol v znameni gangnam style
kurnik, ten Andy Scott je ovsem vytecna vec
Chybi vam tam nejvetsi pecka minulyho roku gangnam style HAHA
Tak
Lana je šidítko. Zivě je to tragické, rozhovory s ní taktéž tragické, ale to album jako produkt je dokonalé. :)
ne "tak", ale "mit"
jo a Chromatics je neco, co budu poslouchat az mi bude 50-60 - az budu tak volvo, dve odrostle deti a budu se se slastnym mhourenim divat, jak promujou na vysoke skole. A taky uz budu mit horsi usi, tak mi treba nebude vadit ta hajtka navozujici pocit, ze se vam prochazi moucha po usnim bubinku
Album od Lany není špatné, souhlasím s občasným natahováním stopáže. Nicméně když jsem koukal na nějaká live videa, tak jsem z toho málem dostal kopřivku jak je to hrozný :-)
palce hore za článek, jen houšť :)
No pre mna je najvacsi top urcite Black Radio od Roberta Glaspera :) A fajn bola aj nova vec od Marcusa Millera. Oproti tomu Mike Stern skor slabota.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Vložit diskusní příspěvek