Zařekl jsem se, že si k tomu řeknu své, teprve až to v přehrávači otočím snad stokrát. Protože mi dalo fušku probrat se tím a nějak si svůj pohled na tohle album srovnat.
Není to jediná deska, jsou to alba dvě, jednoduše slepená, vůbec spolu nesouvisející. To je první veliké minus.
Druhá část není zdaleka tak hrozná, jak ji popisuje redakce. Je jenom taková „plochá“. Stihla ji stejná choroba, jako letošní Annihilator (hlavně nikoho nezaskočit, přeloženo: nepřekvapit), a to mi z toho srovnání ještě Waters vychází hodně dobře. Není pravda, že by tu vše bylo pro kočku, Kill Your Gods třeba je slušné, titulní píseň také. Písně typu „Be With Me…“ jsou o ničem. V souhrnu to moc nebaví, živě to snad může být funkční.
První část je redakcí extrémně přeceněna. Je (snad) zajímavá. Ale až opadne všeobecné nadšení, nejspíš vyvolané na nějaké společné pařbě, spočítáte si, že tři pěkné melodie na dvacet minut je sakra málo. Já vím, že to plave v jiném bazénu, než Ghosts, ale při vzdálené (příbuznosti) Duchové nabízejí víc.
(Bonusy jsou standardním zločinem proti slušnosti, ale to se netýká jenom Rage, týká se to všech. Není mi jasné, proč mám poslouchat jednu píseň opakovaně ve více jazycích, proč si ti či oni dávají na desky debilní demáče odněkud z garáží, proč se przní reedice alb nekvalitními záznamy z živáků… jestli to chtějí vydat, ať to vydají na separátním nosiči. Takhle je to snad zažité, ale je to zvyk idiotský, ze kterého je člověku k pláči.)
Váhal jsem s příspěvkem, a to prostě proto, že se mi nechce otloukat velikány, jelikož je to stejně tak módní, jako laciné. A tak se v tom víc patlat ani nechci, snad jen, že jde o nejhorší album v této sestavě. A že se snadno oposlouchá a že mě nebaví.
A že, v neposlední řadě, by ve srovnání se zbytkem žánru zasloužilo něco mezi šestkou a sedmičkou, a že, s přihlédnutím ke kontextu tvorby Rage, to bodování musím cílit níž - (boduji tam, kde se boduje, že).