Do Prahy dorazila v červnu 2023 PANTERA a byl to ve všech směrech unikátní zážitek. Nejenže to shodou okolností trvalo téměř rovné čtvrtstoletí, než se zde jedna z nejdůležitějších kapel světového metalu objevila teprve podruhé ve své historii, ale stalo se tak především za okolností, jež by možná přesáhly i fantazii solidně zavedeného scénáristy.
Tedy ony jsou to nejspíš důvěrně známé skutečnosti, ale přesto si je není od věci připomenout, vždyť pro letošní pražský koncert měly mimořádnou důležitost. Krátce po definitivním rozpadu PANTERY na podzim roku 2003 si totiž dva z jejích klíčových členů, bratři Abbottové, založili kapelu DAMAGEPLAN, na jejímž koncertě 8. prosince 2004 v Columbusu v Ohiu zastřelil jednoho z nich – kytaristu Dimebaga Darrela – šílený fanoušek. Druhý z bratrů – bubeník Vinnie Paul – pak pokračoval v projektu HELLYEAH, než v červnu 2018 nečekaně a předčasně odešel z chorobných příčin na věčnost rovněž. A jelikož s ním odešel i ne zrovna přátelský vztah ke zpěvákovi PANTERY Philu Anselmovi, stala se živá produkce skladeb texaské legendy (po epizodě v podání Philip H. Anselmo & THE ILLEGALS, jež měla u nás zahrát v rámci Brutal Assaultu v covidovém roce 2020) už jen otázkou času.
Sporný bodem se stalo, zda původní členové kapely, tedy zmíněný Anselmo a baskytarista Rex Brown, měli použít k současnému světovému turné (nebo také reunionu, chcete-li) jméno kapely anebo si měli vystačit s nějakou jeho přiléhavou variantou, neboť jak vidno z reakcí ze všech stran, mnozí se tím zřejmě nemůžou srovnat. Osobně to rozhodně neřeším a říkám si, že na to zkrátka jmenovaná dvojice měla „po lidsku“ nárok. A pokud to vyhovuje všem případným právům a právním nárokům (jakože zřejmě ano), proč to prostě řešit. V duchu spousty jiných změn ve spoustě jiných světových kapel tenhle „problém“ PANTERY rozhodně nepředstavuje nic tak výstředního a šokujícího.
Tím je spíš chování hlavní tváře kapely, kontroverzního zpěváka Phila Anselma. Jak bylo rovněž zeširoka propíráno v médiích, v lednu roku 2016 na koncertě kdesi v Kalifornii použil na jeho závěr gesto nacistického pozdravu a doprovodil to výkřikem „White Power!“. Navíc to nebylo poprvé, kdy takto veřejně zpochybnil správnost svého smýšlení. Anselmo se sice obhajoval a posléze se za celou věc omluvil, ale přece jen, stín pochybností nad jeho osobou už tady jednou provždy bude. Ostatně tři z plánovaných letošních evropských koncertů PANTERY (dva v Německu a jeden v Rakousku) byly v důsledku toho zrušeny. Na druhou stranu jeden další byl na to konto přihozen v Maďarsku a je tak otázkou, co a komu přesně vadí. Řekl bych však, že celou minulost Phila Anselma by si měl každý fanoušek posoudit sám za sebe a pakliže jí aktuálně – tedy sedm let po popsaném incidentu – považuje poslední omluvou za uzavřenou, zpěvák už ničím dalším nenaznačil, že by chtěl ve svém neofašismu pokračovat, a místní úřady proti konání koncertu nezakročily, pak samozřejmě ať na takový koncert jde.
No, a že jich v Praze přišlo. Pravda, nebylo rozhodně vyprodáno jako třeba v případě nedávného koncertu IRON MAIDEN, ale kulisa solidně zaplněné O2 arény dozajista byla velmi, velmi důstojnou. Role předskokana se ujali ELEGANT WEAPONS, nový „super“ projekt kytaristy JUDAS PRIEST Richieho Faulknera, v němž dále účinkují zpěvák Ronnie Romero (RAINBOW), baskytarista Dave Rimmer (URIAH HEEP) a bubeník Christopher Williams (ACCEPT), a bylo to mimochodem úplně poprvé, co tahle kapela (jež má na kontě čerstvý debut „Horns For A Halo“) zahrála živě. Žádný zásadní zážitek to ovšem nepřineslo a mám ten dojem, že víc než o předvedený, nemastný neslaný heavymetalový materiál, tady jde o jména a značku.
Jakmile totiž chvíli po osmé večerní nastoupila PANTERA, jakoby nějaká předkapela snad ani neexistovala. Posíleni o maximálně zvučné posily, kytaristu Zakka Wyldeho (OZZY OSBOURNE, BLACK LABEL SOCIETY) a bubeníka Charlieho Benanteho (ANTHRAX), to Kovbojové z pekla náramně rozčísli kusy „A New Level“ a „Mouth For War“, takže všem přítomným – a zejména těm, kteří na koncertě PANTERY nikdy nebyli (a kterých byla nejspíš drtivá většina) – musel skutečně běhat mráz po zádech.
Při čtvrté v pořadí „Becoming“ se navíc na chvalitebnou úroveň definitivně srovnal i zvuk, takže od té doby už to byla jen jízda, jak se patří, zdobená mimo jiné i průrazným zvukem kopáků jak z obou nejdůležitějších alb PANTERY, tedy „Vulgar Display Of Power“ (1992) a „Far Beyond Driven“ (1994). Skladby z nich dostaly samozřejmě největší prostor, ale ani v ostatních vybraných kusech kapela rozhodně nemířila mimo terč (například „Yesterday Don´t Mean Shit“ z „Reinventing The Steel“ (2000) je taky song jako hrom, co si budeme povídat). Anselmo, žvýkající neustále cosi s intenzitou hokejového trenéra, se zdál být soustředěný a ve formě, až nezdravě pohublý Brown i zbytek kapely jakbysmet, takže se s jistotou dá říct, že koncert měl všechno, co byste v jeho případě očekávali. Grády, spád, pozitivní atmosféru (to když Anselmo neustále udržoval nenásilný kontakt s přítomným publikem, případně mu projevoval vděčnost), nenucenost, v níž se i jindy neudržitelný Wylde krotil ve svých instrumentálních onaniích, a samozřejmě všudypřítomnou nostalgii po nepřítomných bratrech Abbottových. A krom jejich zvěčnění na kopácích Benanteho soupravy pochopitelně přišel i čas, kdy museli být vzpomenuti, náležitě a s odpovídající úctou. Posloužila k tomu pasáž, kdy se na zadní stěnu pódia promítaly jejich rozličné fotky, za reprodukovaných zvuků úvodní části „Cemetary Gates“ a následně také při akustickém coveru BLACK SABBATH „Planet Caravan“.
Tohle byl mimochodem jediný okamžik, kdy se nad scénářem koncertu dalo zapochybovat. Ano, „Cemetary Gates“ skutečně nezazněla naživo! Bůhví, co k tomu kapelu vedlo (a zda by Anselmo ještě dal ony výšky ze závěru skladby), ale bylo to na mou duši, jako kdyby třeba již vzpomínaní IRON MAIDEN nezahráli „The Trooper“. Lesk návratu texaských groove – rangerů však ani tímhle momentem neutrpěl žádného škrábance a s klidem by se dal prohlásit (prozatímním) koncertem letošního roku. A možná, možná, že budeme mít možnost si jej ještě někdy v budoucnu zopakovat, jak alespoň naznačovaly dotazy Phila Anselma v tomhle směru. Přišli byste na koncert PANTERY znovu? Já tedy ještě alespoň jednou jo.
Setlist: A New Level, Mouth For War, Strength Beyond Strength, Becoming, I'm Broken, Suicide Note Pt. II, 5 Minutes Alone, This Love, Yesterday Don't Mean Shit, Fucking Hostile, Planet Caravan, Walk, Domination/Hollow (medley), Cowboys From Hell, War Nerve
