Chodit na koncerty IRON MAIDEN je v podstatě firemní kultura. Firemní kultura firmy heavy metal, založené v osmdesátých létech minulého století. Chodí tam každý, kdo v téhle firmě něco znamená, chodí tam každý, kdo by v ní teprve něco znamenat chtěl, a chodí tam i spousta jiných lidí, protože tahle firemní kultura je prostě stále ještě „in“. Jinak se totiž nedá vysvětlit, že ani ne dvanáct měsíců poté, co nám Železná panna zahrála v Praze naposledy, aniž by v mezičase vydala nové album či provedla jinou významnost, se bleskem vyprodá i její další koncert a to takovým způsobem, že k němu proto pořadatelé přihodí ještě jeden na následující den.

Vážně, je to prostě fenomén. A přestože tentokrát došlo k výměně vzdušných venkovních prostor za potemnělé prostředí největší tuzemské haly, všichni přítomní byli znovu svědky krásného koncertu, na němž v ještě krásnějších konturách žijící legendy stylu vyniklo všechno to, proč je heavy metal hudebním stylem, který měl, má a nejspíš i snad stále bude mít celosvětový potenciál.

A při tom stačilo „tak málo“. Oprášit jedno z legendárních alb, z něhož se už nějaký ten čas nehrálo, přihodit k němu něco z poslední studiové nahrávky, co ještě živě nezaznělo, pár koncertních tutovek, chodícího Eddieho a několik jeho barevně vymalovaných obrovských reinkarnací na zadní stěnu pódia. Výsledný efekt (co by za něj dali mnozí jiní s třikrát takovou produkcí?) byl omračující a to i pro někoho, kdo album „Somewhere In Time“ (neboť o něm byla před chviličkou řeč) třeba nestaví v diskografii IRON MAIDEN na úplně nejvyšší stupínek.   

Jištěni svým legendárním manažerem Rodem Smallwoodem v centru zvukařského ostrůvku zase o rok starší muzikanti svoji show pod hlavičkou „The Future Past Tour 2023“ zahájili těsně před devátou večerní po úryvku z filmového „Blade Runnera“ monumentálním sci-fi vstupem, na nějž navázala skladba „Caught Somewhere In Time“. Bruce Dickinson byl k tomu v tomto duchu náležitě futuristicky oháknutý a přítomným davem v tu chvíli projela frenetická vlna, která se ještě několikrát opakovala, a zejména tedy v okamžiku, kdy ještě později došlo na živě nikdy nezahranou „Alexander The Great“. A upřímně, nebylo se co divit, vždyť to byl skutečně úžasný heavymetalový zážitek, nepostrádající legendární riffy, melodii a skupinu, jíž rovná po Zeměkouli nejspí nechodí.

Velkou roli sehrály i zmíněné obrovitánské ilustrace za zády muzikantů, které byly tentokráte jedinečné, takže kolikrát ještě znásobily dojem z probíhající živé produkce. Osobně jsem to vnímal zejména během „Death Of The Celts“, kdy díky nim tahle studiově nijak výrazná skladba vykvetla do obrovského epického monstra, nebo naopak u jinak spolehlivě fungující přídavkové „Hell On Earth“, jíž motiv Sochy svobody s tváří Eddieho na apokalyptickém pozadí dodal na ještě větší působivosti.    

Krom citlivě postaveného setlistu zaujaly ještě některé další drobnosti, na které člověk není na koncertu IRON MAIDEN zvyklý, jako že třeba během úvodu „Fear Of The Dark“ nevyzval tentokráte frontman Dickinson ve známé zpívané pasáži zvoláním „Prague!“ publikum ke zpěvu nebo že ten samý zpěvák si během „The Troopper“ neoblékl starou britskou uniformu a nemával příslušným praporem. A také, bohužel, že v těchto dnech jedenasedmdesátiletý Nicko McBrain nejméně jednu slyšitelně vypadnul z rytmu…  

Samozřejmě, ta otázka se během závěrečného potlesku (během nějž nás kapela dlouho napínala, jestli protentokráte oproti tradičním zvyklostem také nepustí montypythonskou skladbu „Always Look On The Bright Side Of Life“ – jež mimochodem vždy spolehlivě zařídí, že cestou z koncertu IRON MAIDEN si pískáte něco úplně jiného, než vás předtím dvě hodiny královsky bavilo) rovněž nabízela… Bylo to naposledy, co tu Harrisovci hráli? Kdo ví, ale každopádně i tentokráte mělo smysl na tomhle koncertě být, a to nejen z toho důvodu, že by si pak třeba někdy v budoucnu člověk mohl říct, byl jsem tam tehdy, když to bylo naposledy. Naposledy, napředposledy, čert to vem. Byl to totiž skvělý koncert IRON MAIDEN, čímž je vlastně řečeno úplně vše podstatné.       

Setlist: Caught Somewhere In Time, Stranger In A Strange Land, The Writing On The Wall, Days Of Future Past, The Time Machine, The Prisoner, Death Of The Celts, Can I Play With Madness, Heaven Can Wait, Alexander The Great, Fear Of The Dark, Iron Maiden, Hell On Earth, The Trooper, Wasted Years