DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Dosť náročné počúvanie v porovnaní s posledným albumom plným ľahko zapamätateľných motívov. Album má svoje silné miesta a špecifickú atmosféru, vyžaduje však správnu náladu. Až na tú dlhú skladbu na úvod nie je inak veľmi čo vytknúť.
-bez slovního hodnocení-
klasická wilsonovka
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
lepší priemer, nahrávka čerpá programovo najmä z minulosti, zvuk je súčasný, celkový dojem je však roztržitý a neucelený
-bez slovního hodnocení-
Hudební veledílo!!
Krása
-bez slovního hodnocení-
Prístupnejšie ako Raven, napriek tomu po viacerých vypočutiach neomrzí. Ako koncepčný album funguje perfektne, až na to, že mi trochu chýba rozvinutie prvého motívu. Inak naskutku pekný album, ktorý si skutočne koleduje o to byť najlepšou nahrávkou roku 2015, no na takéto verdikty je ešte skoro.
akoze v pohode, ale nejako extra emocne ma to nezasiahlo... zopar hluchych pasazi tomu tiez nepomaha a tie kvalitnejsie zase nie su ktovieaky zazrak... ale kvitujem a som rad, ze sa este stale najdu umelci, ktori chcu robit takuto hudbu...
Absolútna dokonalost.........som bez slov......
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.