Stray:
Omlouvám se za ten svůj nejapný žert, který byl částečně ovlivněný nadměrnou konzumací míchaného drinku z předloňské marhulovice a láku ze znojemských okurek.
Celé je to samozřejmě nesmysl. Čistým nářečím tady mluví tak maximálně profesionální baviči na koncertech cimbálových kapel, hony na Pražáky už se tu přestali pořádat před několika lety (aspoň ty oficiální) a starostka nám žádné prostěradlo nepůjčila (potfora lakomá, včil budem moset ten Troškuj majstrštyk promítat na zeď kravína, kerá je tak nízká, že tem hercom a herkám určitě nebudů vidět hlavy).
Chtěl jsem jen reagovat na některé příspěvky na těchto i jiných stránkách, podle kterých to vypadá, že každý, kdo pochází z Moravy musí být zákonitě věčně ožralý pologramotný křupan v montérkách a zmijovce (případně v kroji), který jako jediný dopravní prostředek používá traktor, celý den buď kydá hnůj nebo zpívá lidovky (případně obojí zároveň), zuby si čistí slivovicí a nehty srpem a jeho hudební obzor začíná Moravankou a končí Argemou.
To, kde se člověk narodí, přece není jeho zásluha nebo chyba a nechápu, co je špatného nebo směšného na tom, když člověk mluví s přízvukem oblasti, kde se narodil nebo občas používá některé výrazy z místního nářečí nebo slangu. Znám plno lidí, kteří se přestěhovali do Prahy a svůj původ úzkostlivě tají a žijí v paranoidním strachu, že jejich noví známí někdy zjistí, že původně pocházejí z nějaké malé moravské vesnice. Pro mě jsou tyto věci naprosto irelevantní. Pokud mluvím s někým odjinud, snažím se sice mluvit spisovnou češtinou, ale určitě se nestydím za to, že mi občas ujede nějaké to „tož“ nebo „včil“.