MANY EYES - The Light Age
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Kult žije“, oznamuje titul pripravovanej novinky DARKTHRONE, nesúcej sa na vlne návratu k Peaceville, labelu, ktorý zastrešil éru najväčšej slávy nórskych priekopníkov. EP „Too Old, Too Cold“ by malo v mnohom napovedať, ako to s oným kultom bude. Musím jedným dychom dodať, že po sebaparodickom polotovare „Sardonic Wrath“ ide o návrat v skvelej forme.
DARKTHRONE sa na štvorskladbovom EP (ktoré mimochodom v nórskom rebríčku vyletelo do nevídaných výšin) nevzdali svojho alko-punk-black imidžu, ale tentokrát sa pokúsili zájsť ešte o kus ďalej. Titulná „Too Old, Too Cold“ je dokonca pokusom o istý manifest: „Nothing to prove/Just a hellish rock’n’roll freak/You call your metal black/It's just spastic, lame, and weak,“ spieva Nocturno Culto – a keď si uvedený úryvok vyhľadáte na internete, zistíte, že sa stal leitmotívom väčšiny recenzií a akýmsi mottom DARKTHRONE model 2006. Dôležitejšie však je, že „Too Old, Too Cold“ má doslova hitparádové ambície, ide skrátka o hit v pozitívnom slova zmysle. Čo na tom, že ide de facto o jednoduchý punk postavený na triviálnom (ale chytľavom) riffingu s hrubým blackovým škrekotom – konieckoncov aj na tento štýl majú DARKTHRONE copyright. Druhá skladba „High On A Cold War“ začne šokujúco sólom a posunie sa ešte viac k punkrocku či primitívnemu metalu à la MOTÖRHEAD. Vokál Grutleho z ENSLAVED tomuto kusu naopak dodáva drsnosť a agresivitu.
Pravým šokom je „Love In A Void“, zemitá coververzia SIOUXSIE AND THE BANSHEES, naznačujúca, že členovia DARKTHRONE majú hudobný rozhľad širší, než by sa podľa ich tvorby mohlo zdať. Dôjde dokonca na čistý spev... Záverečná „Graveyard Slut“ sa oblúkom vracia k titulnej skladbe, ironicky klišovitá skladba s nenapodobiteľným refrénom „Graveyard slut... Graveyard slut... Graveyard bitch... aaaaaaargh!“ len dokazuje, že Fenriz a Nocturno Culto sa svojou hrou na black metal dokonale bavia. A tentokrát sa im konečne darí baviť aj poslucháčov – „Graveyard Slut“ je vypaľovačka, absolútne otvorene priznávajúca fascináciu osemdesiatymi rokmi a ich undergroundom, miešajúcim zbytky punkovej revolúcie, zamastený džínový thrashmetal a zárodky extrémnejších kovových žánrov.
DARKTHRONE neprinášajú nič iné, len špinavé koláže pozliepané zo stovky nezriedka prehistorických inšpiračných zdrojov. Konečne sa im však podarilo dodať navrch dostatok osobného kúzla, vďaka ktorému „Too Old, Too Cold“ funguje. Ani sa nepamätám, kedy som nejakú nahrávku „točil“ v prehrávači častejšie.
Kult žije. Kým doteraz sa mohlo zdať, že len prežíva na prístrojoch, dnes je jasné, že je späť v plnej sile.
Kult žije. Kým doteraz sa mohlo zdať, že len prežíva na prístrojoch, dnes je jasné, že je späť v plnej sile.
7 / 10
Gylve Nagell (Fenriz)
- bicie
Ted Skjellum (Nocturno Culto)
- gitara, basgitara, spev
hosť
Grutle Kjellson (ENSLAVED)
- spev
1. Too Old, Too Cold
2. High On Cold War
3. Love In A Void
4. Graveyard Slut
Arctic Thunder (2016)
The Underground Resistance (2013)
Circle The Wagons (2010)
Dark Thrones And Black Flags (2008)
F.O.A.D. (2007)
NWOBHM (EP) (2007)
The Cult Is Alive (2006)
Too Old, Too Cold (EP) (2006)
Sardonic Wrath (2004)
Hate Them (2003)
Plaguewielder (2001)
Ravishing Grimness (1999)
Goatlord (1996)
Total Death (1996)
Panzerfaust (1995)
Transilvanian Hunger (1994)
Under A Funeral Moon (1993)
A Blaze In The Northern Sky (1992)
Soulside Journey (1991)
Thulcandra (demo) (1989)
Cromlech (demo) (1989)
Land of Frost (demo) (1988)
A New Dimension (demo) (1988)
Pche, kdeže jsou ty časy, kdy se o DARKTHRONE dalo napsat, že hrají "dřevní" blackmetal... Kde? Pohřbeny v temném hrobě, příliš staré, příliš chladné. Novinkové épéčko není "dřevní", je "fosilní", je to black metalová zkamenělina takového stáří, že v ní klidně naleznete otisky staré punkové školy a docela zachované otisky raných garážových dob VENOM. Vše zní krásně staře, zvuk, produkce, Nocturnovy vokály (v coveru "Love In A Void" jsou překrásně stigmatizovány punkovou rozjíveností a sinatrovskou teatralitou), skladby, které se vykazují vysokým procentem špinavého rock´n´rollového drivu a skutečně zavánějí pachem starých nor, ve kterých se BM rodil pod neohrabanými nonkonformních spratků.Ty tam jsou časy, kdy Fenriz vytvářel black metal jako dogma. Tohle je uvolněná, zábavná a šmrncovní nahrávka, ze které starobní charisma black metalových praotců jen vyzařuje s jakýmsi pobaveným pomrkáváním. DARKTHRONE baví svým ortodoxním nadhledem. Těším se na řadovku.
Veselé, nonkonformné - extrémistom z radov 14-17 ročných kvlt black metalistov to asi príde ako rúhanie, milovníkom techniky a čistého zvuku úder na plexus solaris... nezdá sa však, že by to niekoho skutočne trápilo. Ak na niekoho pasuje termín "pivný black", potom je to určite Darthrone po roku 2000, kde sa pomer piva a blacku mení smerom k prvému... /posledné dve LP mi dajú za pravdu.../. Too Old, Too Cold je rýchle, veselé, s humorom a nadhľadom zahraté EP... a ak by si z blacku mal niekto robiť prču, prečo nie práve jeho najväčšie hviezdy? Skvelý nápad...
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Doposud jsem se s tvorbou libereckých spíše míjel a vlastně ani nevím proč. Ty ozvěny starších LVMEN, festival emocí a hůře definovatelná těžká atmosféra dělají z nahrávky pro mě velmi chutné sousto. Jdu se zavrtat pod její povrch => další poslechy nutné!
Stoner / doom / heavy metal tradičního ražení a s "čarodějnicí" za mikrofonem není už žádné unikum. Vlastně ním není ani nová deska amerických CASTLE. Přesto však nahrávka nabídne příjemnou společnost těžký kytarových riffů a (před)pekelných melodií.
Švédská rodinná kapela se příliš nenechává svazovat žánrovými mantinely. Minule to bylo laděno hodně do folku. „Lullaby“ oživuje taneční rytmy postavené na power metalovém podkladu. Opět velmi dobré, jen je škoda, že je to pouze singl.
Jude Law jako sebedestruktivní lovec amerických nácků v temném a tvrdě tenzním thrilleru podle skutečných událostí. Australan Kurzel se s tím nesere a ve filmu, který nejvíc připomíná Sicario či Wind River, zobrazuje zrůdnost i svůdnost US fanatismu.
Zasloužený trest pro ty, kteří Todda Phillipse pasovali na Spasitele komiksu. Nesoudržná slátanina selhává ve všech žánrech, o než se pokusí, svou naivitu každopádně skrývá agresivní temnou introspekcí, která je ještě legračnější než ten psychomuzikál.
Tohle duo nezapře, že má v žilách DNA mateřské skupiny AARA, přesto je tenhle studeně zlý, přiměřeně melodický a hutně natlakovaný papiňák melodického black metalu připravený bouchnout vám do ksichtu po svém. Kompaktní, vtahující, skličující, ponuré.