Já jsem od Unisonic čekal hodně a hodně jsem také dostal. Sice mě trošku zarazily dvě skladby (Renegade, No One Ever Sees Me), které v porovnání s ostatními velmi zaostávají, ale jinak je to hit za hitem. Na první poslech mě deska příliš neuchvátila, ale každým dalším poslechnutím se mi více a více vrývá pod kůži. V každé skladbě se najde něco, co Vás přesvědčí o tom, že toto dílo stvořili mistři. Co se Michiho zpěvu týče, tak rozhodně nesouhlasím s tím, že mu to s přibývajícím věkem zpívá hůře. Dle mého je to přesně naopak. Mimo výšek však konečně bravurně zvládá i hloubky (např. v druhé sloce skladby King For A Day). Pokud chcete slyšet, jak to Michimu zpívá ve vysokých polohách, stačí si poslechnout (Unisonic, My Sanctuary, závěr We Rise a především bonus Over The Rainbow, kde Michi vyjede do megavýšek :-)). Za mě se ta deska skutečně vyvedla a nebýt těch dvou průměrných skladeb, tak by to byl plný počet.