Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 2016 si fanoušci metalu můžou ve svých deníčcích opatřit třeba titulkem „rok, kdy legendy chytly druhý dech“. Göteborgských mazáků DARK TRANQUILLITY se to svým způsobem týká i netýká. Nemluví ze mne jen skalní fanoušek, když tvrdím, že diskografie švédských rozparovačů neobsahuje nic, co by byť jen přibližně připomínalo blamáž. Na druhou stranu – po vrcholné lekci skandinávského hoblování hrubých ploch v „Damage Done“ kapela zahájila éru dodržování přísných standardů (jak by řekl náš akurátní deathmetalový alpinista Reaper). Nebylo to špatné, ale popravdě za těch 14 let nenahrála parta kolem charismatického zrzka Mikaela Stanneho nic, co by se vymykalo kategorii „solidně odvedená práce“ s pár silnými momenty.
Nová deska „Atoma“ sice nepřeskládává hudební DNA kapely, ale každopádně dělá potřebný zmatek v až příliš čitelném (ne)vývoji DARK TRANQUILLITY posledních let. Jisté náznaky byly už na poslední desce „Construct“, ale novinka přichází s takovým faceliftem, že by ji člověk klidně zařadil někam mezi „Projector“ a „Damage Done“ jako most mezi experimentálnější melodickou fází prvního a přímočarou energií druhého.
Větry změn prezentuje už otevírák „Encircled“, který sice obsahuje typickou rozpumpovanou rytmiku severského death metalu, ale celá skladba už nestojí na železobetonovém monolitu kytar. Riffy a vyhrávky Niklase Sundina sedí na podstatně vylehčenějším základu, který definují klasické melancholičtější klávesové rejstříky a neurotické samply Martina Brändströma. Když se úsečně frázovaná lajna „This is the currency of faith and we are coming up short“ spojí se staccatem kytary a pumpující rytmikou, je jasné, že přesně tenhle impulz čistí kapele lehce kornatějící tepny.
Že se nám tohle známé hudební paradigma otáčí zajímavým směrem nejlépe indikuje dvojice skladeb „Atoma“ a „Forward Momentum“, v nichž Mikael Stanne nešetří hlubokým charismatem čistého vokálu. Jedinečný cit pro nevtíravé melodie opepřený tím, že zpěv slyšíme ve slokách, zatímco chytlavé refrény Stanne naléhavě štěká – něco podobného bylo v podobně soustředěné formě naposledy ke slyšení v roce 1999. DARK TRANQUILLITY tu znovu objevují „hitovou“ formuli, z níž se nevytrácí agresivita, sugestivita a finesa.
Album lehkým zpomalením neztrácí momentum – nakopne ho odsýpající thrashing „Neutrality“ a famózní nálož „Force of Hand“, blíženec pecky „Monochromatic Stains“ z „Damage Done“. Ten nakopnutý rozburácený refrén? Nádherné, božské, jak říká Dan Nekonečný. „Do you force my hand?“ Chce se srazit paty a zařvat „Yes, sir!“ Následující „Faithless By Default“ je nejtemnější položkou alba. Pokud v hudbě DARK TRANQUILLITY vedle živelnosti prochází podzemní řeka melancholie a beznaděje, tak tenhle song z ní dělá bouřlivý veletok: „Whatever they say, whatever they do just go!“ Umeju se... Du!!! ! !!! ! !
Někde tady se pro mě fenomenální deska láme. Rozpaky jsou silné slovo, ale magnetická energie první poloviny slábne. „Pitiless“ není špatná skladba, ale v sousedství černé díry „Faithless By Default“ a skočné „Our Proof of Life“ trochu zaniká. Hitový arzenál alba vyztužuje „Clearing Skies“ tlustou melodickou linkou a nervózně se třesoucím riffem, thrash metalové baterie dobije úprk „When The World Screams“. Silné, i když už ne strhující.
Ve chvíli, kdy „Atoma“ potřebuje rozbít údernou pointou, přichází zdánlivě nevýrazná „Merciless Fate“, v níž se ale Stanne nadechne k jednomu ze svých nejpůsobivějších pěveckých momentů. Skladba má lehce umrlčí nádech a jako křížek by posloužila pěkně. Sympaticky tepající doom rocková „Caves and Embers“ tak najednou působí jako dovětek k něčemu, co už skončilo. Jsou to přesně tyhle jemné detaily, které jinak dobře vystavěné desce berou silný vítr z plachet.
Z vítězného kurzu ji ale nesvedou. DARK TRANQUILLITY přinášejí nejpřesvědčivější materiál za posledních 14 let a v pomyslné soutěži se stále legračnějšími kolegy IN FLAMES zapisují další vítězství. Tentokrát KO.
Chybějící článek mezi "Projectorem" a "Damage Done". Pozdě? Ani ne.
8 / 10
Endtime Signals (2024)
Moment (2020)
Atoma (2016)
Construct (2013)
We Are The Void (2010)
The Dying Fragments (compilation) (2009)
Where Death Is Most Alive (DVD / live album) (2009)
Misery´s Crown (single) (2009)
Yesterworlds (compilation) (2009)
Manifesto Of Dark Tranquillity (compilation) (2009)
Fiction (2007)
Focus Shift (single) (2007)
Character (2005)
Lost To Apathy (EP) (2004)
Exposures – In Retrospect And Denial (rarity) (2004)
Live Damage (DVD) (2003)
Damage Done (2002)
Haven (2000)
Projector (1999)
Zodijackyl Light (video) (1997)
The Mind´s I (1997)
Enter Suicidal Angels (MCD) (1996)
The Gallery (1995)
Of Chaos And Eternal Night (MCD) (1995)
Skydancer (1993)
Tranquillity (EP casette) (1992)
Trail Of Life Decayed (EP) (1992)
A Moonclad Reflection (EP) (1992)
Trail Of Life Decayed (demo) (1991)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 49:33
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
