Po bezmála osmnáct let trvající známosti přestáváte řešit detaily, již netrávíte celé dny úvahami nad tím, kam se asi zasloužilí architekti (a nebo raději konstruktéři?) gothenburských dějin vydají na své další desce. Je vám více méně jedno, zda se odehraje vytoužený návrat do starých dobrých časů, až někam k nejlepší žánrové nahrávce „The Gallery“, nepřemýšlíte nad dalším pokračovatelem legendárního „Projector“, zvěsti o novém „Damage Done“ vás nechávají chladnými. Za tu dobu jste DARK TRANQUILLITY poznali lépe než své vlastní boty, sami dobře víte, že se vám ta nová deska asi bude líbit, a to zcela bez ohledu na to, jakými stylovými vodami bude tentokráte proplouvat.

Pravda je taková, že po vydání výše zmíněné kolekce „Projector“ jsme se od seveřanů podobně revoluční nahrávky již nedočkali. Neznamená to však, že DARK TRANQUILLITY zůstali stát jako solný sloup na stále stejném místě. Sbírky „post-projectorovské“ éry sice mají hodně společného, nicméně každá z nich si dokázala uchovat svoji vlastní atmosféru, přinést nápady, které na jiných deskách s logem gothenburských pionýrů zcela jistě nenajdeme. „Construct“ v tomto ohledu není výjimkou.

Jestliže minulá, tři roky stará kolekce „We Are The Void“ přinesla dusnější, zatěžkanou atmosféru a ne právě „user-friendly“ kompozice typu „Dream Oblivion“ či „Arkhangelsk“, tak nové album znamená obrat o rovných sto osmdesát stupňů, neb je vzdušné, lehkonohé a přístupné již od prvního letmého poslechu. Dalo by se říci, že „Construct“ se více než kterákoli jiná deska DARK TRANQUILLITY vrací zpět k zasněnému a rozjímavému stylu „Projector“. Ovšem pozor, dokonalého pokračovatele vysoce komplexních položek typu „The Sun Fired Blanks“, „ThereIn“ či „Nether Novas“ v jeho tracklistu nenajdete, duch „Projector“ vystupuje do popředí spíše v decentních akustických partech, klidnějších a instrumentálně nepříliš košatých předělech (slyšte třeba „Weight Of The End“ ). Svým dílem k tomu samozřejmě přispívá i majitel zlata v hrdle, Mikael Stanne, který několikrát vytáhne z rukávu eso v podobě svého expresivního melodického vokálu, atributu, který svého času z „Projector“ pomohl výraznou měrou udělat jen těžko překonatelný žánrový milník.

Jak už jsem naznačil výše, DARK TRANQUILLITY tentokráte vsadili na jednoduchost, přístupnost a nevtíravou chytlavost. „Construct“ díky tomu disponuje hned celou řadou návykových skladeb, z nichž ta nejvíce líbivá slyší na jméno „Uniformity“ (zastává srovnatelnou úlohu jako „Misery´s Crown“ na „Fiction“ nebo „Her Silent Language“ na „We Are The Void“). Ovšem na albu není ani zdaleka osamocená, neb téměř každá skladba letošních DARK TRANQUILLITY disponuje regulérním hitovým potenciálem, ať už je to bohatým klávesovým aranžmá nadýchaná „Endtime Hearts“, komorněji pojatá „What Only You Know“ či melancholičtější „State Of Trust“. Tracklist je poměrně vyrovnaný i co se tempa jednotlivých skladeb týče, není zde žádné typicky baladické kompozice ani vyloženě rychlé skladby (i samotný otvírák „For Broken Words“ rozhodně není dalším kvapíkem typu „Nothing To No One“ nebo „The New Build“).

I na desátý pokus DARK TRANQUILLITY obstáli se ctí, ba co víc, osobně jejich nový materiál považuji za zatím nejlepší od vydání strhujícího „Damage Done“. Co na tom, že tahle deska není kdovíjak převratná, že občas příliš okatě vyvařuje ingredience z památných časů „Projector“, že se znovu pohybuje pouze v přesně vymezené žánrové ohradě, kterou si kapela sama pro sebe definovala již skoro před patnácti léty. „Construct“ je lehce stravitelná, velmi pestrá a citlivě poskládaná sbírka, která navzdory své konzervativní filosofii působí svěže a i po mnoha a mnoha posleších neztrácí nic ze svého prvotního kouzla. Troufám si tvrdit, že deskou podobných parametrů se může po dvaceti letech od vydání debutového alba pochlubit jen málo vyvolených.