AFTER LAPSE - Pathways
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mladé Australany DEAD LETTER CIRCUS nepojí s KARNIVOOL jen společný kontinent, ale i hudební směřování a záliba v otesávání současné tváře progresivního rocku. Navzdory tomu, že každá kapela pochází přesně z opačného koutu Austrálie, jsou obě z velmi podobného těsta. U DEAD LETTER CIRCUS je možná citelnější ovlivnění žánrovými veličinami jako PORCUPINE TREE nebo A PERFECT CIRCLE a snaha dělat věci moderněji, což se jim i daří.
Skladby jsou na v pořadí druhém velkém albu DEAD LETTER CIRCUS založené na vzájemně se proplétajících kytarách, výtečném melodickém vokálu Kima Banzie a elektronice, která je nedílnou součástí všech skladeb. Poslední z nich je do značné míry pro kapelu i určující. Promítá se velmi přirozeným způsobem jak do základního skeletu skladeb, tak i do výsledného zabarvení zvuku. Svým dílem pomáhají i zefektované kytary, které si rády zatrylkují v zajímavých vyhrávkách, najedou do téměř postrockových melodických ploch nebo splynou s elektronikou. Nikde ale nevydrží moc dlouho. I přes podobnou formu a střední rytmy je „The Catalyst Fire“ poměrně neposedným albem. Skladby jsou jednou velkou tvůrčí evolucí, hudební motivy se neustále mění a v útrobách kapely se rodí stále nové a nové. Tento stále probíhající karneval hudební plodnosti má však jasně dané mantinely v tom, jak album jako celek působí sevřeně a homogenně.
„The Catalyst Fire“ představuje svěží progresivní nahrávku na poli alternativního rocku, která je naštěstí prosta zbytečného nástrojového exhibování, což zdaleka neznamená, že tu nejsou instrumentálně zajímavá místa, ba naopak. Skladby jsou aranžovány nápaditě i bez toho, aby se některý z nástrojů předváděl na úkor jiných nebo chtěl vyčnívat. Rozhodně zajímavý příslib do budoucna s nadstandardní hráčskou, vokální i skladatelskou výbavou.
7 / 10
Dead Letter Circus (2018)
Aesthesis (2015)
Stand Apart (EP) (2014)
The Catalyst Fire (2013)
This Is The Warning (2010)
Next In Line (EP) (2008)
Dead Letter Circus (EP) (2007)
Je to na hrane, niektore skladby sa daju pocuvat viac, zbytok mi pride taky, ze som to uz niekde pocul. Naj. skladba: The Cure
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Pomalu se nám blíží neslavné výročí výbuchu černobylské elektrárny. Němci CYTOTOXIN vytahují z útrob betonového sarkofágu novou dávku radioaktivního tech BDM s vytříbeným melodicko-atmosférickým podtextem. Můj dozimetr ukazuje 8/10. Jak jste na tom vy?
Deska pro ty, kteří svá křehká srdce marně chrání nebezpečným křivákem. Deska pro ty, pro které je slovo „post“ důležitější než slovo „black“. Deska pro ty, kteří rádi smířlivé polohy někde mezi HARAKIRI FOR THE SKY a WALDGEFLÜSTER.
Pořád si říkám, jakou bramboračku ze všech těch postav musí mít člověk, který nečetl knihy. Samozřejmě toho bylo dost ošizeno, zkráceno, vynecháno, to by ani jinak nešlo, každopádně seriál jako takový drží. A vlastně jde o docela pěkné nenáročné podívání.
Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá. Ale jo, pořád se to dá poslechnout se spíše příjemnými pocity.
Nový singl Španělů je totální osmdesátková pecka plná vzrušujících melodií a fistulí. Jistě to zatím neříká nic konkrétního o celém chystaném albu, ale ten pocit, když mu člověk opakovaně naslouchá, ten snad ani nejde slovy popsat. Doufám ve velké věci!
Jako by se Australané chtěli vymezit proti baladické rozvláčnosti, kterou vykazovala jejich poslední tvorba. "The Harmony Machine" je energičtější a současně uvolněnější, ale přes značnou intenzitu plyne příliš samozřejmě. I tak je první dojem slušný.