INSCRIBED - Upon the Twisted Throne
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Staroanglický výraz „winterfylleth“ značí říjen. A fandové metalu vědí, že říjen značí rez, uvadaní, lamenty, melancholii a vzdálené šeptání přicházející zimy. Manchesterská kapela téhož názvu má zjevně ráda atmosféru podzimu a hrdě se hlásí k anglickému folklórnímu dědictví. Jejich hudba se řadí do mohutnějícího proudu black metalu, který se inspiruje jak v nůši pohanských ozev, tak v bloumavých kytarových dálavách shoegaze a post-rocku.
Třetí album kapely „Threnody Of Triumph“ je kompaktní kolekcí songů, v nichž se často zasmušilé black metalové riffy mohutně sytí snovou melodikou, vrstvenými motivy a vkusně zakomponovanými „pagan halekačkami“. WINTERFYLLETH nejsou mistry velkých zvratů. Dlouhé kompozice se často valí kupředu se zavilostí vichřice, přitom ale stále působí dostatečně vzdušně, poeticky a svým způsobem křehce. Občas sice mají tendence upadat do přílišného opakování, které by si žádalo krácení stopáže, povětšinou se ale jedná o soudržné celky, které hypnoticky vtahují dovnitř a fungují jako uzavřené chladné příběhy - někdy se posluchač po kolena trmácí blátem mokřadů, jindy vystoupí na zelený kopec a shlíží na zamlžené dálky vysočiny.
Je to zkrátka neokázalá pohanská poezie, která si vystačí bez velkých gest i teatrálního juchání kolem ohňů předků, lyrická deska, která si žádá zapojení obrazotvornosti. Ne dokonalá, ne bezchybná, ale přesto podmanivá jako sám říjen.
8 / 10
The Unyielding Season (2026)
The Imperious Horizon (2024)
The Reckoning Dawn (2020)
The Siege of Mercia (Live at Bloodstock 2017) (2019)
The Hallowing of Heirdom (2018)
The Dark Hereafter (2016)
The Divination of Antiquity (2014)
The Threnody of Triumph (2012)
The Mercian Sphere (2010)
The Ghost of Heritage (2008)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 63:24
Tracklist:
1. A Thousand Winters (7:14)
2. The Swart Raven (5:22)
3. Æfterield-fréon (7:35)
4. A Memorial (6:25)
5. The Glorious Plain (1:54)
6. A Soul Unbound (8:17)
7. Void Of Light (8:49)
8. The Fate Of Souls After Death (7:48)
9. Home Is Behind (6:51)
10. The Threnody Of Triumph (3:09)
Už predchádzajúci album tohto zoskupenia bol vynikajúci a na novinke iba podčiarkli tento fakt. Skutočne veľmi príjemný posluch tohto diela s magnetizujúcou jesennou atmosférou.
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Atmosférický black metal se stal doménou osamělých frustrovaných mužů, kteří svou nesnesitelnou tíhu bytí zhudebňují v melancholické odnoži původně extrémního žánru. DASKRA je zachmuřený Libanonec, ale vychází z evropských vzorů. Slušná deska.
Největší? Nejlepší? Nejsvětovější? Jasně, ty návraty z Josefova jsou pořád stejné, jak vámi ještě stále hýbe adrenalin. Ale tento ročník, jakože "bez headlinerů", to byla vážně jízda. Jízda s velkým J! Díky pořadatelům a za rok to čekám ještě o level výš!
Spojení dark metalu s progresí je celkem zajímavý model. V případě koncepčního alba Italů INNER VITRIOL je to hodně o vláčné melodice, přirozeně plynoucích strukturách a melancholii. Hostující Geoff Tate a Andy Kuntz jako bonus.
Dystopický sci-fi příběh zaslouží náležitě košaté a žánrově pestré zpracování, tak to zřejmě cítí Britové REDSHIFT. Jejich brilantní progmetal tak čerpá z mnoha zdrojů a výsledkem je propracovaný koncept plný hudební barevnosti.
Jestli to, co RUNNING WILD předvedli na svém druhém úplně posledním koncertu letos na W:O:A, měl být fakt poslední koncert kapely všech dob, tak je snad dobře, že živě končí, protože takovou neúctu k fanouškům a vlastnímu repertoáru aby člověk pohledal.
Byl to příměr, kterým jsem kdysi komentoval padák pro Vlastu Henycha z TÖRR: jako kdyby KING vyhodil z kapely DIAMONDa. Nedávno však na základě reálných událostí zhořkl tak, až mám strach, jestli ještě vůbec někdy z dílny Krále vzejde něco kloudného.





