Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už to tak vypadá, že oslava čtvrtstoletí fungování THERION, kterou si asi leckterý klasický příznivec těžkého kovu představoval poněkud jinak, způsobí mnohem více užitku než dříve prorokované škody. A i když to nejspíš na stájovém ředitelství v Nuclear Blast nebudou chtít moc slyšet, neboť přesně tam odmítli „Les Fleurs Du Mal“ finančně podpořit a poslali s ním Christofera Johnssona k šípku (resp. k vlastnímu nakladatelství „Adulruna“), vymyslel to nakonec principál švédské hydry brilantně.
Vlastní klasiky a podobné symfo-metalové perly nechal být, a pro potřeby kompletně převzatých „Květů zla“ se vrhnul tam, kde bychom to my všichni, co kapelu známe jako své boty, čekali možná nejméně, totiž do vod francouzského popu a šansónu přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Výsledek, kterému se nicméně člověk (resp. metalista přivyklý obligátní angličtině) nedostává na kobylku úplně nejlehčeji, je však k pohledání. Absolutně netuším, kde Johnsson vzal či naposlouchal všechny původní francouzské originály, ale jisté je, že je vybral mistrně, neboť až na výjimky nepostrádají výbornou melodii a patřičný dramatický nádech, což je pro jeho cítění metalu hotovou živou vodou. Ve vybroušených kovových aranžích a s pomocí místy až operně zvučných hlasů Lori Lewis a Thomase Vikströma (dvakrát si zapěl i nyní už ex-člen skupiny Snowy Shaw) tak vzniká unikátní spojení dvou zdánlivě rozdílných hudebních světů, které má velmi silný potenciál, o umění provokovat ani nemluvě.
Navíc mu nechybí ani nenásilně naroubovaná návaznost na dosavadní tvorbu THERION, takže pokud měl třeba někdo při shlédnutí videoklipů ke skladbám „Poupée de cire, poupée de son“ a „Je n´ai besoin que de tendresse“ pochybnosti o Christoferově duševním zdraví, může je klidně hodit za hlavu. Tenhle pán totiž vždycky moc dobře věděl, co dělá a proč to dělá, a nejinak tomu je i v tomto výročním, oslavném případě.
8 / 10
Les Fleurs Du Mal (2012)
Sitra Ahra (2010)
Gothic Kabbalah (2007)
Sirius B (2004)
Lemuria (2004)
Live In Midgard (2002)
Secret of The Runes (2001)
Deggial (2000)
Crowning of Atlantis (MCD) (1999)
Vovin (1998)
Eye of Shiva (singl) (1998)
A Zaraq Arab Lucid Dreaming (EP) (1997)
Theli (1996)
Siren of The Woods (singl) (1996)
Lepaca Kliffoth (1995)
Beauty In Black (MCD) (1995)
Ho Drakon Ho Megas (1993)
Beyond Sanctorum (1991)
... Of Darkness (1991)
Time Shall Tell (1990)
Beyond The Darkest Veils Of Inner Wickedness (demo (1989)
Paroxymal Holocaust (demo) (1989)
Vydáno: 2012
Vydavatel: DIY
Stopáž: 47:56
Tracklist:
1. Poupée de cire, poupée de son
2. Une Fleur dans le cœur - 3:03
3. Initials B.B.
4. Mon Amour, mon ami
5. Polichinelle
6. La Maritza
7. Sœur Angélique
8. Dis-moi poupée
9. Lilith
10. En Alabama
11. Wahala Manitou
12. Je n'ai besoin que de tendresse
13. La Licorne d'or
14. J'ai le mal de toi
15. Poupée de cire, poupée de son
16. Les sucettes (bonus)
Australané si svůj technický death zbytečně kazí silným příklonem k deathcore breakdownům, které v jejich podání působí poněkud klišovité. I zvukem se moc tlačí na deathcore notu a výsledek vyznívá samoúčelně. Škoda, protože předchozí album bylo nadějné.
Nová kapela trojice švédských veteránů, která vychází z odkazu göteborgské scény a hodně inspirace čerpá z děl thrashových klasiků. Nic nového pod mdlým severským sluncem. Ale kvalitní kytarová práce a dobrý poslech to je.
Už len kvôli riadne šťavnatej coververzii venomáckej „In League With Satan“ má toto exkluzívne EP zmysel. Pozoruhodná polhodinová zbierka zvukovo fantasticky vyladených kompozícií, povinnosť pre každého fanúšika poľskej rúhačskej mašinérie.
Třetí deska MAMMON'S THRONE přináší temný death/doom, nebo přesněji doom/death, neboť právě doommetalová složka v hudbě těchto Australanů převládá. Ale skupina klasické doommetalové principy obaluje i sludge a stoner masíčkem. Poctivá muzika.
Brazílci na svojom treťom albume pokračujú v odklone od sludgeovej prvotiny „Holoceno“ a ďalej posilňujú “fermatovský” art-prog-rockový aspekt. Kto má rád hammondy a košaté kompozície (toto všetko v pohodovom latino háve), ten si príde na svoje.
Kmotr moderního hororu a jeden z OGs synth soundtracků přichází s hudebním doprovodem ke grafické novele vytvořené na základě své noční můry. A velmi výrazně na něm koketuje s dark metalem. Pokud máte mistra rádi, tahle Věc se vámi hezky proklube zevnitř.
Milovníci severského art rocku nechť zbystří! Norové přináší další várku plachého, křehkého a minulostí vonícího lektvaru, který vás uvede do stavu příjemné uvolněnosti a zasněnosti. Tradičně instrumentálně i technicky bravurní ohlédnutí za minulostí.
