Obal pátého studiového alba ENSIFERUM je vyveden do červena... má to snad po čtyřech předchozích variantách na modrou a žlutou znamenat něco zásadního? Vždyť výjev na něm zvěčněný není těm minulým nijak vzdálený a spletence kytarových kudrlinek z jeho útrob, vedené v dávno známém pagan/folkovém duchu, rovněž nenapovídají nějakému revolučnímu převratu. Jenže červená je přece teplou, stimulující barvou, která symbolizuje vitalitu, životní sílu a energii, a lidé, kteří ji rádi nosí, tak kolem sebe šíří srdečnost, upřímnost a touhu po spravedlnosti. Mají tedy pro nás Ti, kdo nesou meč, protentokráte přece jen uchystáno ještě nějaké další skryté sdělení?

Ani to snad ne. Jen se prostě, vedeni zmíněnou charakteristikou barvy krve, jakoby více otevřeli širému světu se všemi jeho rozmanitostmi, vystoupili z onoho věčného severského ledového stínu a přestože pokračují v krocení téže kovové odrůdy jako vždy, má to zkrátka na „Unsung Heroes“ poněkud jiný, velkolepější rozměr a podstatně větší duši.

„Rise My Brothers, We Are Blessed By Steel,
In My Sword I Trust,
Arm Yourselves, The Truth Shall Be Revealed,
In My Sword I Trust“

Manifestace chuti ENSIFERUM být za hrdiny a zároveň s tím zahrát také nanejvýš poutavě, se zvláštní pozorností k nezbytné symfonické výpravě, je proto vlastní již úvodnímu intru „Symbols“. To by ostatně se svojí obratnou lehkostí obstálo i ve kdejakém filmovém trháku. Pak už ovšem následuje onen proklamovaný absolutní výtrysk metalové ódy na barbarství v tom nejreálnějším slova smyslu a to hned kalibrem z nejúčinnějších, totiž klipovou „In My Sword I Trust“. Za sugestivně hřmějícího growlingu Petriho Lindroose vás na cestě za skutečně velkolepým ústředním motivem provede výbornými orchestracemi a doprovodnými ženskými vokály, takže na opačném konci téhle skladby budete mít jistojistě pocit, že dávkování po jednom poslechu tady rozhodně není na místě. Čas na opáčko však bude muset přijít později, neboť ENSIFERUM po poutavém úvodním songu (a navzdory mnohým v těchto místech obvyklým scénářům) neupadají do letargie, ale dál zodpovědně tesají svůj vzkaz o tom, že tentokráte chtějí být opravdu poctiví až do samého konce. Další skvělé metalové nápady odpálí titulní „Unsung Heroes“ a po ní „Burning Leaves“, obě s velkou pompou sázející také na přidané folkové nástroje a maximální dramatický efekt znovu čistých melodických refrénů. Když pak v akustické „Celestial Bond“, protkané krásnou zpěvovou linkou v ženském podání, zvolní tempo, ale nálada zůstane nadmíru povznesená, je už víceméně jasné, že kapela to má doopravdy všechno pevně v rukou.

Celý ten koncept (nikoliv tedy lyrický) nakonec nerozhodí ani spíše obyčejnější kvapík „Retribution Shall Be Mine“, ani zbytečně rozvleklá „Passion Proof Power“ (která svou stavbou dokonce připomene leccos ze současné tvorby NIGHTWISH), takže když na samotný závěr zazní řízný cover skladby „Bamboleo“ (GIPSY KINGS), je jasné, že ENSIFERUM dostáli tomu, co z „Unsung Heroes“ na první pohled vyzařovalo. Ano, na téhle desce jsou daleko vitálnější a energičtější, než by se dříve mohlo zdát, a to je na celé té (nejen) severské folkmetalové scéně aktuálně slušně zviditelňuje, jen co je pravda.