JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pravověrný zlostný black metal říznutý deathem, thrashem a dalšími vlivy v této kvalitě u nás nevychází každý den, proto se zkusme krátce pozastavit nad počinem volyňských AVENGER, kteří již před nějakou tou dobou překročili osmnáctiletý práh dospělosti. „Feast Of Anger – Joy Of Despair“ je album nabízející neuvěřitelnou atmosféru i rezavé kytarové hradby z černého kovu ze staré školy, které kladou důraz na melodické linky. Zamlžený skřetí vokál je rozostřen efekty, jež mu dávají netradiční zajímavé zabarvení, a i díky němu je atmosféra podstatné slovo, které zde hraje výraznou roli. Od ambientně noisových meziher až po neprostupné hutné navýškované kytarové temno, které dobarvuje skladby. Mrazivý dech, jenž je vlastní této černokovové bestii, je doplněn texty v tuzemštině, které však místy působí trochu úsměvně. Při vlastním poslechu nicméně do skladeb výtečně zapadají a dokreslují celkový opar zkázy a zmaru, vyvěrající z této fošny jako smradlavé bahno z přeplněného kanálu při přívalovém dešti. Precizní a dokonale padnoucí je i zvukové opracování, ke kterému nelze mít výtky. Vzhledem k nestálému obsazení již mnozí udělali nad touto sebrankou kříž, nicméně AVENGER se jako nesprávně usmrcená zombie stále vracejí a je jasné, že to není jen bezvýznamné plácání do vody. Dovolím si konstatovat, že tento materiál patří k tomu nejlepšímu, co tu v černokovovém ranku za poslední pětiletku vzniklo.
7,5 / 10
MCMXCII - MMXII (kompilace) (2012)
Bohemian Dark Metal (2012)
Minster Of Madness / The Black Zone (kompilace) (2009)
Feast Of Anger - Joy Of Despair (2009)
Live In Volyně 2006 (DVD) (2007)
Live At Open Hell Fest, 2003 (Live) (2004)
Godless (...Assuming The Throne Of Immortality...) (2003)
Fall Of Devotion. Wrath And Blasphemy (1999)
Vydáno: 2009
Vydavatel: DEATHGASM Rcs. (USA) + GROM Rcs. (Srbsko)
Stopáž: 40:00
Tak proč si dal tak málo, RIPe?:) Czech made!
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





