SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jesus Christ Is Dead – Kill Him In Yourself !! Tak tímhle heslem nás už volyňstí Mstitelé oblažují nějaký ten rok, za což si zaslouženě získali ostruhy v podobě CD u Amíků BON recs. Už je to na světě a všichni můžeme jásat, protože se dílo povedlo!!! Oproti minulému Shadows Of The Damned AVENGER zrychlili, kytarové party jsou temnější a propracovanější, songy jsou epičtější. Prostě na tom novém materiálu je znát velký posun.
Ale nikoli odklon, to ne! AVENGER prostě posunuli svou tvorbu o pár stupňů výš. Jejich inteligentně rouhavé texty s charakteristicky mrazivou náladou jsou podbarveny melodiemi, jež své vzory hledávaly kdesi u good old CELTIC FROST či BATHORY, ale postupem času se rozrostly ve svůj vlastní košatý trnovník, který drásá a přitom to bolí tak krásně!
AVENGER nesázejí ani tak na techniku, nýbrž především na účelnost, údernost a efekt propracovaných riffů, splétajících se v rouhavé melodie. Honza za bicími skřehotá česky a obdivuhodně svěže; leckterý krví zbrocený krkavec by mu mohl závidět. Jedno je jisté – kořeny mají AVENGER v tom, čemu se kdysi začalo říkat black metal a dnes tyto výše zmíněné titány obvykle považujeme i za jedny z praotců deathu. Rámusovy kytary těží spíše z těch deathových „warriorovských“ riffů a melodie splétá z nití sic blackových, ale nikoli nějak zbytečně vysoko posazených.
Prostě AVENGER hrají výbornou, možná bychom řekli starosvětskou muziku, jakou nehraje nikdo jiný nejen u nás. A mně se jejich projev velmi, velmi zamlouvá!!! Když se vám AVENGER dostanou na kůži, můžete si být jistí, že se zakousnou a nepustí. A určitě je to příjemnější, než když se do vás zakousne buldok, i když ten prvotní pocit v sobě určitě nese jistou paralelu... Jako bonus zde najdete i materiál z projektu BLACK RAIN – Bez ohně. Booklet je nádherně udělaný, obsahuje texty v češtině i anglické překlady. Jen ty temné fotky jsou možná temné až moc... AVENGER Overruled The Dark Sides Of Our Souls..!
9 / 10
Petr Rámus Mecák
- kytara, zpěv
Honza Kapák
- bicí, sólo zpěv
David Zíka
- basa, zpěv
Přemek Šíma
- kytara
1. Za branami (Behind the gates)
2. Vyhnáni z ráje (Banished from paradise)
3. V okovech (In chains)
4. Zlo, Nenávist, Válka (Evil, hate, war)
5. Papež Ukřižován (Pope crucified)
6. Voláni bitvy (Call of battle)
7. Zajatci noční strany (Captives of the nightside)
8. Opus 666
MCMXCII - MMXII (kompilace) (2012)
Bohemian Dark Metal (2012)
Minster Of Madness / The Black Zone (kompilace) (2009)
Feast Of Anger - Joy Of Despair (2009)
Live In Volyně 2006 (DVD) (2007)
Live At Open Hell Fest, 2003 (Live) (2004)
Godless (...Assuming The Throne Of Immortality...) (2003)
Fall Of Devotion. Wrath And Blasphemy (1999)
-bez slovního hodnocení-
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





