JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z kapelou AVENGER z jihočeské Volyně jsem se kdysi setkal prostřednictvím jejich prvního alba „Shadows Of The Damned“. Pravda, byl to jen letmý poslech, zpříjemňující dlouhou cestu na jistý hudební festival, ale i přesto mě tento materiál dokázal oslovit a přinutit mé sluchové receptory k soustředěnému poslechu. Setkání druhé se konalo nedávno, když jsem netrpělivě rozerval obálku se zásilkou promo CD a k mému překvapení na mě vykouklo CD s názvem „Godless“ – v pořadí třetí nahrávka AVENGER.
Výjev na coveru, jehož autorem je jeden z mých oblíbenců Juan Jose Castellano (mimo jiné viz roztomilý přebal nedávno recenzovaných VOMITORY) ještě umocnil moji zvědavost a odhodlání prozkoumat detailněji vnitřnosti nahrávky. Zahájení patří teatrálnímu intru „Vstup do mé temnoty“ / „Enter My Darkness“, kde se vás sípající hlas otáže „Přeješ si vstoupit?“ Podmínkou vstupu není nic menšího, než dostatečné množství zloby a msty ve vašich srdcích. Na rovinu se přiznávám, že uvedenými atributy nedisponuji ani náhodou, ale i přesto si dovoluji pokračovat v nastoupené cestě. Tvůrčí duo volyňských heretiků Petr Mecák a Jan Kapák mi pak v osmi zbývajících položkách jasně ukáže, že to nebylo špatné rozhodnutí. Pestrost, to je zásadní vlastnost materiálu na „Godless“. Kapela volně přechází od přemýšlivějších melodických dark metalových pasáží, přes briskní black/deathové nájezdy, až k ojedinělým výplachům charakteristickým pro švédskou větev brutálního black metalu. Přesně taková konstelace nastává hned v první skladbě po intru „Až do morku kostí“ / „Even To The Bones Marrow“ (kapela používá jak českého názvu, tak anglického překladu). AVENGER ale neodkryli všechny své trumfy spolu s první skladbou a spoustu zajímavých lahůdek si nechali na zbytek desky. Mám tím na mysli až MY DYING BRIDEovsky znějící riffy v „Před bouří“ / „Before The Storm“, překvapení v podobě syrového náklepu „Poprava duše“ / „Execution Of The Soul“ nebo slušné melodie v atmosféricky silné „Návrat Apokalypsy“ / „The Return Of Apocalypse“.
Skoro to vypadá, že AVENGER vlastně nemají žádný problém, nahráli silnou a hráčsky přesvědčivou desku, která nemá vyloženě hluchá místa, ALE... Co mi na „Godless“ moc nesedí je zpěv, konkrétně jeho nevýraznost. Netvrdím, že by Jan Kapák měl slabé hlasivky, to ne, ale jasně slyším, že zpěv v mateřském jazyce zcela zásadní měrou limituje intenzitu jeho vokálního projevu. Jsem si jistý, že angličtina by byla pro AVENGER daleko lepší volbou. Když už volyňští mají názvy desek, překlady názvů skladeb a dokonce i překlady lyriky v angličtině, proč to nevyužít účelněji? Čili po hudební stránce je „Godless“ v pořádku, na vokálech bude nutno ještě zapracovat. Pakliže jsou pánové tvrdé makovice a nebudou mít ochotu k záměně češtiny za angličtinu, snad příště ve studiu vytáhnou upozaděný vokál alespoň o trochu výše.
AVENGER nahráli silnou a hráčsky přesvědčivou desku, která nemá vyloženě hluchá místa. Pestrost, to je zásadní vlastnost materiálu na "Godless". Kapela volně přechází od přemýšlivějších melodických dark metalových pasáží, přes briskní black/deathové nájezdy, až k ojedinělým výplachům charakteristickým pro švédskou větev brutálního black metalu. Po hudební stránce je tedy "Godless" v pořádku, jedinou věcí na které bude nutno ještě zapracovat jsou vokály.
7,5 / 10
Petr Mecák
- kytara
Jan Kapák
- bicí, kytara, baskytara, zpěv
1. Vstup do mé temnoty (Enter My Darkness)
2. Až do morku kostí (Even To The Bones Marrow)
3. Před bouří (Before The Storm)
4. Návrat apokalypsy (The Return Of Apocalypse)
5. V temnotách (In The Darkness)
6. Poprava duše (Execution Of The Soul)
7. Navždy proti (Forever Against)
8. Godless (Godless)
9. V náručí smrti (In Death´s Embrace)
MCMXCII - MMXII (kompilace) (2012)
Bohemian Dark Metal (2012)
Minster Of Madness / The Black Zone (kompilace) (2009)
Feast Of Anger - Joy Of Despair (2009)
Live In Volyně 2006 (DVD) (2007)
Live At Open Hell Fest, 2003 (Live) (2004)
Godless (...Assuming The Throne Of Immortality...) (2003)
Fall Of Devotion. Wrath And Blasphemy (1999)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Deathgasm Records
Stopáž: 44:58
Produkce: Jan Kapák
Studio: Hellsound
Kontakt: Petr Mecák, Přechovice 16, 387 01, Volyně / tel: 383 373 670 / mobil: 603 507 925
-bez slovního hodnocení-
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





