Tak slitování a vlídný přístup u těchto naštvaných mladíků pocházejících z nejmenšího státu americké Unie Rhode Island rozhodně nehledejte. Těžkou soudit, kde se v těchto na pohled mírumilovných a milých lidech bere tolik negativní energie, ale pokud tuto transformují v hudební kreativitu, není důvodu si příliš zoufat. Vydavatelství Relapse specializující se v poslední době hlavně na pěkně hlučné partičky tahají další štiku ze zdá se stále bohatého rybníku. Čtveřice HOWL se světu poprvé představila loni prostřednictvím svého bezejmenného EP a letos začátkem května přichází čas na pořádné peklo, jak avizuje název jejího debutového alba.

To je v těchto chvílích už ověnčeno několika velmi pochvalnými zahraničními recenzemi. Popravdě řečeno některým až nadmíru nadšeným věru příliš nerozumím. Tedy ne, že by to HOWL v tom jejich riffovém buldozeru nějak zadrhávalo, ale na nějaký výraznější přínos do těchto sytých žánrových vod to určitě nevypadá. Vcelku standardní propletenec hutných až neurvalých kytarových riffů, stejně tak razantní rytmiky a hluboce položeného nelidského vokálu je odehrán s přehledem a řekněme, že i s grácií, ale snad kromě onoho zničujícího nasazení nepřináší nic nad běžný rámec takto pojaté hudební produkce.

Na druhou stranu však kapela disponuje dostatkem prostředků k tomu, aby si své posluchače patřičně pohýčkala. Její skladby šlapou skutečně výborně a i jejich řazení na albu je zvoleno tak, aby nedošlo k momentům nudy. Razance a energie, s jakou je každá z devíti položek playlistu hnána vpřed, je i na již tak dosti obhroublé poměry tohoto žánru ojedinělá. V jejich hudbě snad kromě několika sól, či jen jejich náznaků, jež se jakoby zázrakem vynořují z rozbouřeného vulkánu, kde není místo pro žádný život, bychom jen marně hledali nějaké známky „polidštění“ či vlídnějšího přístupu.

K plusům můžeme připočíst i zřejmou snahu podstoupit těžký boj s monotónností, ke kterému se HOWL vyzbrojili účelnými rytmickými změnami a na poměry debutující kapely velmi solidní kompoziční zručností. Devítka skladeb svým provedením tvoří silně monolitickou sludge metalovou hmotu, ale pod svým povrchem nabízí slušné množství atraktivních vychytávek. Že ani o překvapení není nouze, dokazuje třebas pomalý rozjezd v „Asherah“, jenž z úvodního bluesového kytarové řinčení postupně přechází do zaběhnutých agresivních kolejí. Pozvolna sílící razantní nástup do „Heavenless“, vydatně podpořený bicími zase připomene starší podobu HIGH ON FIRE, což je asociace, která se na mysl vrací opakovaně i v dalším průběhu „Full Of Hell“.

Přestože žánrovým špičkám HOWL ještě dýchají na záda, jejich debut je pozoruhodně vyspělou nahrávkou, kterou zdobí jednak značná míra agrese a hutnosti a stejně tak i překvapivý počet osvěžujících prvků, které se postupně odhalují s dalšími poslechy. Nahrávka, která sice nevzbuzuje bezbřehé nadšení, ale na druhou stranu uvádí na scénu velmi nadějné hudební těleso. Pokud si i nadále zachová stejnou dávku energie a agrese a tu vyzdobí ještě větší mírou kreativity, nebude ani v mém případě důvod krotit své nadšení.