HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražské doomové seskupení ET MORIEMUR sice vzniklo teprve nedávno, nicméně muzikanti v něm působící nejsou žádnými nováčky. Vždyť mají zkušenosti z kapel jako SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, DISSOLVING OF PRODIGY či RETURN OF INNOCENCE. A na výsledku je to setsakramentsky poznat. Jejich debutové EP „Lacrimae Rerum“ v sobě totiž nese všechny známky profesionalismu - hudební vyzrálostí počínaje a kvalitními nápady konče. Prakticky jediná má výtka - a zároveň skutečnost, která sráží tento počin poněkud dolů - je převýškovaný a poněkud zahuhlaný zvuk. Nahrávalo se v domácím studiu a na výsledku je to bohužel až příliš znát. Osobně jsem pocítil místy i lítost, neb při představě kvalitního studia a moderního, dynamického soundu, by měla tato nahrávka klidně i evropské ambice.
Pokud se však posluchač přenese přes tento nedostatek, dostane se mu dostatečně kvalitní porce poctivého doom metalu, v němž se mísí jeho stará škola se školou novější, přičemž rychlejší death/doomové pasáže dřevního charakteru se zde prolínají s krásně smutnými melodiemi inspirovanými MY DYING BRIDE či PANTHEIST v jejich vrcholné formě. Dostatek prostoru dostávají i masivní klávesové rejstříky, avšak v tomto případě se nedá mluvit o přílišné přeslazenosti, již známe například z podání některých žánrově spřízněných severských kapel.
ET MORIEMUR totiž působí jako parta, která má - snad i díky předešlé hudební zkušenosti svých jednotlivých členů - zřetelně ohraničené své teritorium a tuší, kterak se v něm pohybovat. Na kdysi rozsáhlé, avšak dnes již poněkud paběrkující tuzemské doomové scéně tak skupina ihned zaujala přední místo a zařadila se mezi spolky, jimž je nutno v budoucnu věnovat zvýšenou pozornost. Co na tom, že prakticky vše, co „Lacrimae Rerum“ obsahuje, jsme už mohli slyšet jinde a jinak. Doom metal zkrátka není žánr, kde by vadila minimální inovativnost. Já osobně už se těším na příští kotouč.
České doomové překvapení.
7 / 10
Zdeněk Nevělík
- vokály
Fedor Furnadžiev
- kytara
David Viktorín
- kytara
Honza Stinka
- baskytara
Michal Rak
- bicí
Albert Fiala
- klávesy
1. Marcia Funebre
2. Shadows
3. At Dawn
4. Doom Soldier
5. Scales Of Grey
6. Silence
7. Twilight Of Faith
8. Chimeras
9. Memory´s Gate
Lacrimae Rerum (EP) (2009)
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.