NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američtí agitátoři OH, SLEEPER vtrhli na scénu teprve nedávno (v roce 2006), ale „Son Of The Morning“ je už jejich druhé album. Prostudováním jmen na soupisce zjistíte, že se nejedná o žádné zelenáče (ex-BETWEEN BURIED AND ME, AS CITIES BURN) a poslech CD vás v tom jen utvrdí. Hudba je to náročná a hodně agresivní, zkrátka nic pro slabé povahy. Kapela vydává u křesťanského vydavatelství tvrdé muziky Solid State a proto mě nepřekvapuje, že textová složka se věnuje především Jemu. O tom, že OH, SLEEPER jsou zapálení křesťané, svědčí i fakt, že „Son Of The Morning“ je koncepční dílo o bitvě boha s ďáblem a symbol na obalu má znamenat zlomený pentagram!

Hudba se dá popsat jako ostrý, technický metalcore, který občas zklidní melodická pasáž. Většinu hrací doby ale OH, SLEEPER buší do plných a jejich projev má blízko k nastartované motorové pile. Kytary jsou vytažené hodně dopředu a oba kytaristé předvádí celkem šílené propletence a prstolamy, které jsou ovšem čitelné a seriózně zahrané. Zdatně jim sekundují bicí, které také nejsou zrovna jednoduše hrané. Najdou se pasáže, třeba v „World Without A Sun“, kde vám kostrbaté rytmy připomenou mistry v oboru – švédské MESHUGGAH. Agresivní vokál hlavního zpěváka zavání monotónností a je proto dobře, že jej občas vystřídá kytarista se svým o něco melodičtějším projevem, něco podobného provozují i stájoví kolegové UNDEROATH, zde ovšem není rozdíl mezi zpěvy tak výrazný.
Nejpovedenější kombinaci melodie, sekaných kytar a řevu slyším v „Reveries Of Flight“ nebo v závěrečné „The Finisher“. Těžko však vyzdvihovat jednotlivé skladby, neboť album „Son Of The Morning“ je monolit, který břinčí celou dobu se stejnou hlasitostí a ve stejném tempu. Jednotlivé kusy jsou dost krátké a hodně si podobné, takže album působí jako jedna 34 minut dlouhá skladba. Není to hudba na první poslech, je těžko stravitelná a chvíli mi trvalo, než jsem se prokousal skrz.
OH, SLEEPER se nedaří uniknout pelotonu průměrných jako zmíněným kolegům z UNDEROATH, ale pořád je můžeme řadit mezi nadějné kapely v rámci metal/core scény. Ve prospěch nahrávky hovoří její únosná délka a fakt, že se jedná teprve o druhé album těchto extrémistů. Nasazení mají opravdu zdrcující a hudba je to pozoruhodná. Vyplatí se sledovat, s čím přijdou příště.
Agresivní a technický metalcore.
7 / 10
Micah Kinard
- zpěv
Shane Blay
- kytara, zpěv
James Erwin
- kytara
Lucas Starr
- basa
Matt Davis
- bicí
1. Son Of The Morning
2. The New Breed
3. In All Honesty
4. Breathing Blood
5. Reveries Of Flight
6. World Without A Sun
7. The Fire Dawn
8. A Banquet For Traitors
9. Commissioned By Kings
10. The Finisher
Children Of Fire (2011)
Son Of The Morning (2009)
When I Am God (2007)
The Armored March (EP) (2006)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Solid State Records
Stopáž: 33:56
Produkce: Andreas Magnusson
Studio: Planet Red Studios, Richmond (USA)
V rámci štýlu celkom prijemná kapela.
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





