Odnikud nikam zdá se vede cesta finského rychlíku NORTHER. Solidní začátky ve stínu CHILDREN OF BODOM vystřídala nevýrazná stagnace stále dva tři kroky za týmiž tajemnými dětmi (navíc podobně stagnujícími), takže by to skoro mohlo vypadat na ručník do ringu. Ne? Ale jo, je mi jasné, že mnozí z vás se mnou nebudou souhlasit. Vždyť NORTHER přece hrají tak rychle, tak opojně metalově, a tak úžasně melodicky, že snad ani není možné mít podobné pochybnosti…

Doopravdy jste o tom přesvědčeni? Inu, něco málo na tom snad asi skutečně bude. A odmyslíme-li si životně důležité finské hole ortopedů Alexiho Laiha a spol., o něž se kapela ve svém melodickém heavy – black metalovém výrazu bez uzardění ze všech sil opírá, můžeme zcela pragmaticky zjistit, že její páté řadové album, nazvané vtipně „N“ (zřejmě písmenko, po jehož původu se v souvislosti s názvem kapely tak často pátrá), nepatří úplně do smetí. Nepatří, neboť místy skutečně skýtá kombinaci rychlosti, melodie a syrové tvrdosti, která (separována od zbytku světa) by klidně mohla být vnímána jako opojná. Přesně na tom principu funguje otvírák „My Antichrist“, načančaný na řízném riffu, přesně v takovém duchu se odvíjí i zřejmě největší tahák alba „Frozen Angel“, jakoby kompletně vystřižený ze stylové severské učebnice, a přesně tak to mají v zápisu nalinkované i skladby „Savior“, „Black Gold“, „We Rock“ a závěrečná „Forever And Ever“, plné výrazných motivů a potřebného kovového důrazu. Je to samozřejmě všechno malinko prvoplánovité, nicméně nemůžu popřít, že by to v tom nejposluchačtějším slova smyslu nefungovalo. Zbytek alba je naproti tomu výrazně nudnější a tváří v tvář hozené rukavici kritiky pak neobstojí ani za cenu jinde funkčního mhouření očí nad (ne)originalitou, nemluvě o tom, že v tomhle škádlení cukrlátek (či hitparádových příček?) zajde kapela někdy až příliš daleko (týká se hlavně hybridu balady „If You Go“, kde chlapecky roztomilý Petri Lindroos s goticky podmalovanýma očima v refrénu skřehotá na své děvče „jestli půjdeš, nevím, co mám dělat, jestli půjdeš, nevím, kde být“). Už i to samo o sobě totiž vydá za setsakramentský důvod pro varovně zdvihnutý ukazováček, a je proto docela možné, že ona ta moje ručníková teorie přece jenom nebude úplně od věci.

Protože s čím kdo zachází, tím také schází, to se zkrátka nedá nic dělat, a dříve či později na to dojedou i NORTHER. Fakt, že se jim to nepřihodilo ani na minulém a ani na tomto albu, je možná jen shodou okolností a možná také výsledkem nezanedbatelných kompozičních schopností kapely, které tady přes to všechno stále ještě jsou. Ale další dlouhou životnost (ve stávajícím výrazu pochopitelně) tomu tedy už nedávám, to mi věřte.