O NORTHER jsem se poprvé dozvěděl někdy před rokem souběžně s vydáním jejich prvního alba. Ne náhodou, jsem velkým obdivovatelem finské melodiky, tudíž se mi nechtělo přehlédnout nový nadějný přírůstek do rodiny mých oblíbenců. Leč prvotní dojmy byly poněkud rozporuplné. Na první poslech mé slechy div blahem nevystřelily z ušních lalůčků, protože to co se na albu odehrávalo, mělo velmi moc blízko k božskému Aleximu a jeho partě CHILDREN OF BODOM. S přibývajícími poslechy však začala má obliba NORTHER povážlivě klesat. Přeci jen. Alexi je jen jeden a to, co nahráli tihle mladíčci…, no, nebylo zase až tak zázračné, jak se mohlo z prvních poslechů zdát. Situaci jsem tedy vyřešil promlčecí dobou a nadějí, která přicházela s blížícím se druhým hudebním extraktem.

Ovšem ani novinka rozhodně má očekávání nenaplnila. Ba naopak, rozzuřila mě k nepříčetnosti. Kapela nejen že se nikam nepohnula, ale navíc se zjevně zabetonovala někde v okolí bodomského „Hatebreederu“ a tvrdošíjně se odmítá hnout z místa! Mrška jedna líná. No já už jí naučím…! A vono zas ne! Jakmile jsem totiž začal album naposlouchávat, abych ho co nejfundovaněji strhal, zjistil sem, že ona podobnost s velkou zelenou plackou je tak trochu pozlátko. Pravda, kapela hraje přibližně stejnou hudbu. Tváří se jakoby extrémně, integruje v sobě velmi silné melodie, nahrává ve stejném studiu a světe div se, zpěvák, kytarista a hlavní mozek celého kolotoče Lindroos nejen že vypadá jako Alexiho mladší brácha, ale dokonce i tak hraje a zpívá!! A to doslova. Kytaru berte s rezervou, ale ten hlas! Ten od Alexiho nerozeznáte. A teď perlička. Je taky zároveň Alexiho velký kámoš, což vyústilo v permanentní Laihovskou vokální pomoc nejen na albu, ale i na koncertech. Fakt nekecám. Mrkněte na obrázky kolem. Ten naháč uprostřed, ten s vytetovaným reaperem na rameni. Kdopak to asi je?

Uznávám, že se kapela hodně svezla na vlně, kterou CHILDREN OF BODOM odstartovali, ale i přes to všechno, co jsem tu napsal, by nebylo fér se na ni přes Bodomy koukat. I když je mi jasné, že tomu asi málokdo odolá. Je tu totiž několik podstatných rozdílů. NORTHER nejsou CHILDREN OF BODOM. Struktura skladeb u NORTHER je jiná. A víc než cokoliv jiného mi připomíná SONATU ARCTICU. Divíte se? Nikoliv! Důvodem této podobnosti jsou zcela typické nezaměnitelné melodie, které hudbu NORTHER charakterizují. Vše je melodie. A vše se jí podřizuje. Nosný riff je často melodie, klávesy takřka bez výjimky hrají melodické „beglajty“, sóla a exhibice se skoro nevyskytují a když – jde o sólovou melodickou vyhrávku. NORTHER jsou zkrátka melodičtí extrémisti. Vrchol všeho je, když se i z principu nemelodický křaplák hlavního protagonisty pokouší kopírovat nosnou melodii skladby. Opravdu pokus k popukání. Ale jsou tu i zápory. Kapela, i když je mírně odlišná, pořád působí jako odvar z bodomského jezera. Jejich skladby je těžko vyzdvihovat, protože je jedna jako druhá. I když se mi postupem času docela dostaly do uší. Přesto mě nenapadá jiná charakteristika než „vodrhovačka“. Nemůžu nezmínit i skvělou, leč výmluvnou, cover verzi „Smash“ od Offspring. Určitě není na albu náhodou.

Jinak jsem si jist, že tenhle dáreček rozhodně potěší ctitele melodiky, určitě i ortodoxní zabedněnce (čti fanoušky) Bodomského „Hatebreeder“. A všichni ostatní? Ti ať jednají dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já myslím, že to za poslech stojí…