Tak tohle je taky pěkně vykutálená partička. Trio z německého Chemnitzu očividně miluje divoké večírky spojené s poslechem řádně neohrabané rockové hudby. Ještě více však miluje tvorbu takovéto produkce. Posíleni vlivem zámořských veličin této odnože kytarové muziky se nás už svým druhým albem pokoušejí přesvědčit o vlastní schopnosti se svým vzorům směle podívat do očí.
Devítka skladeb z desky „Rörhät“ jim k tomu poskytuje dostatečně silnou záruku. VOLT od prvního hrábnutí do strun nasedají na mohutnou riffovou vlnu, na které pak s lehkostí absolvují tuto více než 35 minut dlouhou jízdu. Jízdu plné zatraceně neučesané, nespoutané a zdivočelé hudební smršti. Ač to už může znít jako otřepané klišé, tohle trio produkuje něco, co se dá nazvat jako „promyšlený bordel“. Žánrově bychom je mohli zařadit do škatulky noise rock, čemuž by odpovídalo hlavně provedení místy destruktivních kytarových riffů a vztekle afektovaného vokálu. VOLT se však nespokojují pouze s těmito základními stavebními prvky. Velice rádi si nenápadně zapátrají i v bluesových vodách, zavzpomínají na psychedelické sedmdesátky anebo jen tak zavtipkují třebas po vzoru THE MELVINS. Pozitivně lze vnímat i celou deskou se táhnoucí a místy výrazně do popředí se tlačící indie rockovou atmosféru a některé pasáže evokující volnou improvizaci. VOLT si však především nedělají příliš velikou hlavu s nějakými konvencemi, či snahou o posluchačskou přístupnost. Z každého tónu „Rörhät“ je cítit, že si hlavně dělají to, co sami uznají za vhodné. Chtějí tvořit řádně nervní muziku, chtějí válcovat své posluchače a zároveň jim nepředkládat stravitelné hudební meníčko. Je pravdou, že jeho první požití neprojde krkem úplně snadno. A i kdyby se vám to hned napoprvé podařilo bez problémů, závěrečná dvanáctiminutová tryzna „Volt“ vám trávení zaručeně znepříjemní!
