MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fascinace lidstva přírodními zákony a ději je asi stejně stará a možná i starší než první fyzikální veličina stanovená člověkem. Vezměte si takový čas. Plyne se stále konstantní rychlostí, bez ohledu na to, jestli jej někdo z nás má málo anebo naopak příliš mnoho. Pro všechny ubíhá stejně a nikdo s tím nic neudělá. Svůj příspěvek do diskuse na toto téma přinášejí ve svém konceptu i kanadští BURIED INSIDE, v jejichž případě se jedná i o příspěvek debutní. Ačkoliv má tato kapela z Ottawy za sebou již téměř 8 let existence, své první dlouhohrající nahrávky se dočkává až na sklonku loňského roku a dá se říct, že už tak trochu typicky - pod hlavičkou Relapse Records.
Onu typičnost ve mě evokuje hudební zaměření BURIED INSIDE, plně korespondující s politikou amerického vydavatelství, která spočívá ve snaze objevovat nové kapely, jejichž tvorba se nedá lehce zaškatulkovat a která je svým způsobem do značné míry i stylotvorná. Stejný případ představuje i tato kanadská pětice, i když v mnoha aspektech se zase o nějakém přílišném novátorství hovořit nedá. Faktem však zůstává, že ani hudební obsah „Chronoclast“ není z hlediska škatulkového podchycení jen tak lehkou záležitostí.
Zjednodušeně řečeno - BURIED INSIDE se vezou na v současnosti velmi silné vlně metalického hardcore, ovšem s jedním velmi podstatným dodatkem, a to tím, že se neomezují jen na slepé kopírování už zavedených postupů, ale právě naopak snaží se do tohoto žánru přinést svůj vlastní pohled na věc. Základem jsou masivní kytary, které se, krom svého ostří, nezdráhají ukázat i přívětivější tvář v podobě silných melodií možná trochu připomínajících melodické death metalové kapely ze Skandinávie. Vůbec na kontrastech je postavena celá filozofie „Chronoclast“. Jemný úvod intra vystřídá kytarová hradba, která se po několika okamžicích strhává v doslova živelnou katastrofu. Strhujícímu a zběsilému tempu skladby „Time As Ideology“ se dostává v podobě následující „Time As metodology“ náležitého uvolnění v podobně poloakustických melodií. V mnoha obměnách pak k podobným kontrastům dochází na ploše celého alba, kterému kromě Nicholasova nepříčetného a expresivního vokálního projevu dominují hlavně velmi silné melodie. Těmi kapela opravdu nešetří a dokazuje, že nápadů a entusiasmu má na rozdávání. Právě přítomnost mnoha vskutku nakažlivých motivů mě svádí k domněnce, že „Chronoclast“ by se mohl stát příjemným soustem nejen pro vyznavače hudební brutality a fůzování hardcore s metalem.
Jak jste si již možná všimli, všechny názvy skladeb vycházejí z pojmu „Time“ (čas). Již v úvodu jsem předeslal, že „Chronoclast“ je dílem koncepčním a to jak po textové stránce, jíž dominují snahy dát do souvislostí tok času a světové údálosti, a to i po stránce hudební, kde můžete na ploše alba v několika momentech slyšet opakování některých motivů. Zcela zbytečné mi už přijde konstatování, že nahrávka je produkčně ošetřena na výbornou.
Přiznám se, že počáteční nadšení z „Chronoclast“ vystřídalo časem trošku střízlivější nahlížení na věc. Ovšem tento pocit neměl dlouhého trvání. Album jsem slyšel skutečně už (obzvláště v posledních dnech) mnohokrát a nenacházím zhola NIC, co by mě na něm přestávalo upoutávat. BURIED INSIDE mají na kontě velmi zdařilý a vyspělý debut, kterým si vytvořili svůj vlastní originální hudební projev. Už jen to je fakt zasluhující pochvalu a když k tomu připočteme další devízy v podobě sbírky výborných skladeb a svérázně pojatého konceptu, nelze hodnotit jinak než ...
CD k recenzi poskytli Day After records
Originální pojetí fůze metalu s hardcore. Hudební brutalitu množství silných melodií obsahuje tato nahrávka, která se dá charakterizovat jako velmi vyspělý debut. Jednoznačně doporučeníhodná záležitost.
8,5 / 10
Andrew Tweedy
- kytara, vokály
Matias Palacios-Hardy
- kytara
Nicholas A. Shaw
- vokály
Michael B. Godbout
- bicí
Stephen A. Martin
- basa, vokály
1. Introduction
2. Time As Ideology
3. Time As Methodology
4. Time As Surrogate Religion
5. Time As Imperialism
6. Reintroduction
7. Time As Objection
8. Time As Automation
9. Time As Commodity
10. Time As Resistance
Spoils of Failure (2009)
Chronoclast (2005)
Suspect Symmetry (2001)
In And Of The Self (1999)
Datum vydání: Úterý, 1. února 2005
Vydavatel: Relapse Records / Day After
Stopáž: 39:59
Produkce: Matt Bayles
Jak už uvedl Dalas, jedná se v případě BURIED INSIDE o fůzi hardcoru s metalem, a ne fůzi ledajakou, nejedná se totiž o tradiční metalcore, spíš to na mě působí jako melodikou prosáklý hardcorový vzorec prezentovaný pomocí metalových výrazovým a zvukovým prostředků. Často se skladby dostávají až do potemnělých, pochmurnou melodikou protkaných, death-doomových pozic, aby vzápětí z těchto „startovních“ bloků vystřelily k rychlým výpadům řvavého hardcoru. Akustické pasáže pak odvádějí posluchače až k psychorockovému terapeutovi, než se však stačíte vypovídat, zavřou vám hubu ostré kytarové neurózy. Škoda jen jistého pocitu náladové jednotvárnosti a také toho, že přes veškerou osobitost projevu mi BURIED INSIDE v mnoha okamžicích připomněli depresivní drtiče DISBELIEF, kteří však u mě zůstávají na žebříčku emocionálně vypjaté brutality o značný kus výše.
taky se mi to zamlouva :) je super ze tam jsou ty brnkaci pasaze, jinak by to pomalu zacalo nudit :)
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.