Trpělivost růže přináší, jakoby si říkali Kanaďané BURIED INSIDE, když načas úplně zmizeli do ústraní, aby bez zbytečného chvatu a šití horkou jehlou připravili své třetí album. Možná i proto „Spoils Of Failure“ vyšlo letos na jaře víceméně v tichosti a bez velikého humbuku kolem. Album, jehož obal na první dojem až příliš nápadně připomene artwork desky „Serpent Saints – The Ten Amendments“ švédských ENTOMBED, sice provází sympatická skromnost jeho tvůrců, nicméně shrnu-li hned na začátku své dojmy, není vždy zcela na místě.

BURIED INSIDE možná tak trochu i nečekaně naprosto suverénně vlítli doprostřed současného dění na (moderní) metalové scéně. Tedy ne, že by „Chronoclast“ byl nějakým druholigovým snaživcem, ale novinka zní vyspěleji, suverénněji a především sevřeněji. Zatímco čtyři roky stará nahrávka upoutala hlavně svým ohromným a nekontrolovatelným emočním nábojem, tak „Spoils Of Failure“ představuje kapelu v poněkud odlišném rozpoložení. Valivé pomalé tempo úvodní „I.“ předznamenává jasný záměr vytvořit desku temnou a neméně naléhavou, jako byl její předchůdce. BURIED INSIDE se od expresivního návalu vzteku přeorientovali na méně okázalou, o to však sofistikovanější demonstraci negativních nemocí. Velmi temný a riffově těžkotonážní úvod doprovázejí z zpovzdálí znějící dechové nástroje a Nicholasův oproti minulosti níže položený vokál nevěstí nic radostného, což intenzivní závěr jen potvrzuje.

Pevným pojítkem mezi minulostí a současností zůstávají melodické kytarové party, kterými Kanaďané svojí tvorbu obohacují i nyní, ovšem tentokráte pod návalem těžkých a válcujících kytarových riffů trochu ustupují do pozadí. Možná, že by jim díky tomu nejlépe slušela žánrová nálepka metalcore, leč v tomto případě by škatulkování bylo tak trochu tancováním na tenkém ledě. Své kořeny v hardcore nehodlají zapírat ani nadále, ale znatelné přitvrzení je posouvá ještě více směrem k metalovému zvuku. Hutný a sevřený sound evokuje další v současnosti velmi často skloňovaný pojem - sludge. BURIED INSIDE v sobě absorbují z každého něco. Svým, dá se říct, že už i nezaměnitelným způsobem.

Osmička skladeb pojmenovaná podle svého pořadí římskými číslicemi těží kromě válcujících a monolitických kytarových riffů i, což je dalším poznávacím znamením kanadských, i ze sázky na četné melodické kytarové party, které poněkud odlidštěnému zvuku kapely dodávají lidštější rozměr a paradoxně ještě více napomáhají dojmům beznaděje a zatracenosti, jakými recenzované album působí na celé své ploše. Vzácně vyrovnaná a do detailu promyšlená kolekce má však i přesto několik velmi silných momentů, které ční nad už tak dosti vysokým průměrem. Již uvedená úvodní „I.“ se svým ohromným potenciálem vtáhnout okamžitě do děje je tím nejlepším kusem, který mohl desku otevřít. Pomalu a letargicky se rozjíždějící „VI.“ si na pomoc bere opět dechové nástroje, ke kterým si zanedlouho přidá ústřední kytarová linka, jež definitivně rozjede mohutný riffový válec.

Zatímco po „Chronoclast“ se o BURIED INSIDE dalo stále hovořit jako o velké naději, tak letošek kapelu definitivně posílá mezi zkušené borce. „Spoils Of Failure“ je deskou promyšlenou, neklidnou a především vynikající. V případě těchto Kanaďanů se není potřeba bát pojmu „moderní metal“.V jejich podání je nabízen ve vysoké kvalitě a především zbaven pejorativního nádechu, který mu dodává mediální protěžování nepříliš hodnotných nahrávek.