Jeden z mých posledních restů z žebříčků minulého roku, jež tu nemají recenzi. Poslední desku GREAT FALLS se sluší připomenout třeba i proto, že jedou turné s legendárními BOTCH, které začíná tento pátek v Praze. Takže pojďme do toho! V kontextu poslední desky „Objects Without Pain“ se dají do značné míry recyklovat slova, která jsem utrousil na adresu předchozího zářezu „A Sense of Rest“. GREAT FALLS jsou pevností na soutoku metalu, hardcoru, hodně hrubého noiserocku a sludge. Nesnaží se přitom jen recyklovat zavedené vzorce. Už první skladba z aktuální desky vás o tom přesvědčí. Začátek možná zní jako generické postmetalové intro, ale s nástupem baskytary jste si jisti, že tady nikdo stylové tradice nerespektuje. Hutná basová linka boří budovanou atmosféru a vezme vám iluze o nějaké předvídatelnosti. Nezastavitelně jede dál, kolem ní lehce vazbí kytara až do chvíle, kdy se oba nástroje spojí v disharmonické houpačce.
I přes některá tlumidla, například ženských vokálů, je zvuk GREAT FALLS bahnitý a drtivý. Celková naléhavost sdělení tu nestojí jen na zvuku a instrumentaci, ale i na vokálu. Kytarista a zpěvák Demian Johnston táhle syrově řve a barva jeho hlasu je bolestná, konfrontační a nesmlouvavá současně. Nelze ho ignorovat. GREAT FALLS umí skvěle útočit na emoce. I ty malé chvilky relativního zklidnění intenzity vlastně nenesou jakoukoliv útěchu. Víte, že kladivo jejich riffů brzo dopadne znovu a s větší silou.
Trojice za mě skvěle balancuje mezi motivy, které s sebou nesou nějakou melodiku, působí disonantní chaos nebo jen představují akustický válec, jež má za úkol vám rozdrtit smysly. Ostatně to, jak znějí GREAT FALLS, začíná dávat mnohem větší smysl, když si poslechnete další kapely trojice figur, která za hudbou stojí. Například PLAYING ENEMY, kde působili jak baskytarista Shane Mehlinga tak kytarista Damian Johnston, nemají do GREAT FALLS daleko. Dnes jsem si připomínal koncert KISS IT GOODBAY z roku 1997, když s nimi ještě hrál kytarista Demian, a přemýšlel o tom, co by se stalo, kdyby s tím přišli o pár let později, kdy byla scéna mnohem víc připravená něco takového zkousnout. Mimochodem, právě tenhle maník betonoval základy metalcore s legendou zvanou UNDERTOW. Demian ale není člověk jednoho stylu, o čemž svědčí jeho angažmá v experimentálním black metalovém projektu SUTEKH HEXEN. Dá se ale bez nadsázky říci, že vlivy z minulosti se v GREAT FALLS spájí v jeden celek. Je tu temnota, zašmodrchané noisové stěny i poctivá riffařina staré školy.
Bubeník Nick Parks je v kapele celkem čerstvě, ale také nejde o žádného novice. Udával rytmus v mnoha různých skupinách včetně bažinatých HAULER nebo oregonských EL CREDO. V roce 2019 hrál živě i s HIGH ON FIRE. A nemohu opomenout ani hodně specifické oregonské žertýře GAYTHEIST, do kterých má pravda GREAT FALL trochu dále. Současně je deska prvotinou vydanou pod zavedenou značkou Neurot Recordings a musím dodat, že GREAT FALLS působí jako by k tomuto labelu patřili odnepaměti. Jak formou, tak obsahem. „Objects Without Pain“ je slatí napájenou úzkostí a beznadějí. Je to rezavá čepel, o kterou se snadno poraníte.
