COBRA THE IMPALER - Karma Collision
Belgičania ma uchvátili svojím koncertom na minuloročnom Brutalčeku a pokračujú aj novou štúdiovkou. Moderný metal v intenciách MASTODON a GOJIRA a kopec vymýšľancov originálnych k tomu. Veľmi dobré!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bandička moderně znějících metalcoristů z kanadského Vancouveru na sebe nejvíce upozornila zajímavým debutem před šesti lety a následně v roce 2008, kdy vyšlo společné splitko s žánrově spřízněnými THE ARUSHA ACCORD. Již dle tohoto vodítka asi bude mnohým z vás jasné, co očekávat od tohoto EP, které následovalo po dvou plnohodnotných albech. Tedy vydatnou nálož technicky orientovaného uřvaného metalcoru, který se nebrání jak technickým finesám ani punkově zdravým energickým riffovačkám. Důležitá je tu energie a tu A TEXTBOOK TRAGEDY umí na svém zatím posledním materiálu nechat prostřednictvím své hudby proudit lépe než mnoho zkušenějších a ostřílenějších kapel.
Není žádným tajemstvím, že melodické vokály v tomto subžánru až na výjimky nemohu ani cítit, nicméně A TEXTBOOK TRAGEDY s nimi zacházejí uvědoměle a čisté zpěvy využívají jen jako lehké dobarvení, nikoliv jako nosný pilíř jejich tvorby. Většinou se ani nesnaží zamaskovat intonační nedokonalosti, zpěvy jsou většinou zvukařsky poměrně suché a to vítám, neboť při živých produkcích pak člověk není nemile překvapen neschopností předvést studiová kouzla. Melodické vokály často přechází do křiku nebo hromadných hc/punkových halekaček, takže jsou zbaveny veškeré nadýchané cukrové příchutě. A TEXTBOOK TRAGEDY se tímto počinem nesnaží o revoluci, jen se pokouší nastavit světu tu kvalitnější stranu mladé metalcorové tváře. I tak jsem toho názoru, že laťku postavenou jejich debutem z roku 2005 „A Partial Dialogue Between Ghost and Priest“ ani tímto EP opět nedokázali přeskočit a spíše se každým podestovým materiálem zařazují do metalcorové šedi, ačkoliv ve své době experimentálně pojatá prvotina dávala naději na opravdu výjimečnou kapelu.
7 / 10
Tahle parta je považována za jednu z nejlepších v daném stylu. A já se ptám proč? Naprosto (pod)průměrná záležitost.
Belgičania ma uchvátili svojím koncertom na minuloročnom Brutalčeku a pokračujú aj novou štúdiovkou. Moderný metal v intenciách MASTODON a GOJIRA a kopec vymýšľancov originálnych k tomu. Veľmi dobré!
Garážově syrové vtělení chain a egg punku z rakouského Linze. Neurvalé a současně trochu poťouchlé a hravě osvěžující v melodiích i zvuku. Občas máte pocit, že posloucháte nějaký postpunk, jenž se prostě jen utrhnul ze řetězu.
Přísná BM sestava WHOREDOM RIFE znovu ukazuje svůj rozeklaný jazyk a ostré jedové zuby. Zároveň však více než kdykoli předtím akcentuje svou melodickou, výpravně-epickou stránku. Tak přitažlivou skladbu, jako je ta titulní, Norové ještě nikdy nesložili.
Death metal s výraznými blackovými přesahy. Místy jednodušší OSDM, místy technický a kreativní materiál po vzoru starých TOMB MOLD. Není to špatné, nicméně občas se ukazuje, že skladatelský arzenál SWAMPBEAST na pokrytí čtyřiceti minut úplně nestačí.
Přístupnější a žánrově čistší obdoba pozdních ENSLAVED, která v sobě má pravou hypnotičnost, atypickou atmosféru, zároveň ale i čitelnější žánrové tropy a rozpoznatelnější zvuk. Přes určitou repetitivnost se nedostavuje nuda, ale pocit sílící intenzity.
„Challenge the Wind“ není „Wind of Change“ a RHAPSODY Alexe Staropoliho jedou dál ve svých už desetiletí ohraných schématech. Neposlouchá se to zle, ale je to takové rutinní a chybí tomu jiskra či výrazný moment.
Technické deathmetalové hrátky z dílny bubeníka Hannese Grossmanna jsou vlastně poctou kapelám, ve kterých si zahrál. A nejsou to jména menší než NECROPHAGIST, OBSCURA či HATE ETERNAL. Divoká a kreativní jízda to je.