Já to zkoušel nedávno asi po dvou letech a furt mě to nebavilo, na tom se už bohužel asi nic nezmění. Už mi to prostě nemá co nabídnout... Když to srovnám třeba s těmi Sabaton nebo Hammerfall, na nich už taky po vícero posleších není co objevovat, ale člověk si je pouští třeba se na procházce nebo při práci, protože to prostě pěkně odsýpá, je to hodně chytlavé, oproti tomu Imaginaerum mi přijde utahané, neprůrazné, plné rádoby uměleckých momentů. Troufám si říci, že by mě to asi více bavilo, kdyby to bylo celé sestavené z jednoduchých chytlavých pecek jako I want my tears back nebo Last ride of the day (I na těch předchozích albech mě dnes NW baví jen v těch jednoduchých hitových momentech, jak se Tuomas pokouší dělat umění, jde to do háje. Jedinou vyjímkou je Ghost Love Score, ta je dobrá). Takhle když se ale člověk musí prokousávat přes takové nesmysly jako Slow love slow, Arabesque, ta prostřední část Scaretale nebo nesmyslně nátáhnutý refrén Rest calm, gradovaný až do absurdní pompéznosti, tak to fakt ne.