Je sice faktem, že tyhle partičky fousatých dřevorubců ze zámoří už tak trochu začínají splývat v jednu velkou nepřehlednou změť, ale proč si zbytečně zoufat, když se z ní stále ještě odděluje početný zástup nepřehlédnutelných jedinců. Ani skupina z americké Pensylvánie s prapodivným, leč příznačným názvem JAVELINA, se nebude snažit ohromovat originálním pojetím a netradičními hudebními postupy. Tuhle agendu přenechají jiným. Sami mají totiž úplně jiné cíle.
Jako se mohutné kly pekariho (anglický výraz pro toto zvíře je právě „Javelina“) brodí v hlíně v naději nalezení potravy, tak jakoby se i hudba této čtveřice rochnila v tom největším a nejšpinavějším bahně tvrdších hudebních stylů. Není v ní místo pro žádné uchu lahodící kudrlinky, ba dokonce ani pro malý a nenápadný náznak změny nekompromisního postoje. Pakliže za tento nepovažujeme ani heavy metalové sólo ve skladbě „Stepchild“, které však jen jako jeden ze sporadických prvků vystupuje z jinak monolitického kytarového buldozeru. JAVELINA jsou jedni z těch, kteří se shlédli v devastujícím zvuku obhroublých kytarových riffů, podávaných bez jakýchkoliv příkras. Sázka na kytarové retro v moderně nelítostném provedení je v poslední době poměrně osvědčenou hudební recepturou, kterou navíc na velmi dobré úrovni zvládá už vcelku dostatečná sorta kapel. Od těch se JAVELINA svým pojetím ani příliš neliší. Jejich hudba je dobře fungující mechanismus složený z nespoutaných kytarových eskapád, zdivočelých bicích a tu hrubě položeného, tu zase ječivě zuřivého vokálu. Chtělo by se říci, že v podstatě taková ideální atmosféra ze zakouřené zkušebny někde z periferie libovolného severoamerického města.
Na jazyk se během poslechu „Beasts Among Sheep“ dere především přirovnání k chicagským vandalům HIGH ON FIRE. S bandou Matta Pikea hledejme styčné plochy především v sázce na hutný kytarový zvuk, zdánlivou chaotičnost hudebního projevu a od prvního tónu zřejmou snahu svojí hudbou likvidovat vše, co je tak pošetilé, že se postaví do cesty. JAVELINA si však narozdíl od svých krajanů v kompozicích situaci příliš nekomplikují a místo nějakých, pro ně nejspíše zbytečných rafinovaných kytarových vychytávek jedou především pěkně hlavou proti zdi. Že tentokráte to přísloví o jejím proražení nebude platit, je jasné už po odeznění úvodní etudy „You´re Going To Hate This“, jejíž název si se svojí hudební náplní nemá příliš co vytýkat. Pokud bych hledal ještě nějaké konkrétní jméno, ke kterému lze počínání JAVELINA přirovnat, tak by mě možná napadli „kladiváři“ z LAIR OF THE MINOTAUR, s nimiž to taktéž není o počítání not, jako spíše o pěkně od podlahy braném rekapitulování metalových dějů minulých.
Předlouhé, několik minut trvající ticho v závěrečné „Beware The Wrath Of The Patient Man“ je už sice nadmíru profláklým úkazem, ale tentokráte přijde opravdu vhod. JAVELINA sice nejsou žádní vizionáři či strategičtí plánovači, ale co by si tito počali bez poctivých a oddaných dříčů? Právě takových, mezi které se řadí i toto „jemné“ kvarteto, s jehož prací musí panovat spokojenost. Sice se na její výsledek možná časem zapomene, ale zničující vály, jako například „The Nuclear Option“, mi ještě nějakou dobu budou dělat příjemnou společnost.
