Ono je u Annihilator možná vůbec nejlíp, když už si to za těch posledních deset let tak nějak zařadíte a nečekáte vůbec nic. A pak najednou se vlastně docela zadaří.
Po vyslechnutí Creepin´ Again (refrén) na youtube někdy cca před měsícem mě dohnaly obavy, že to teda dopadne jako v poslední době vždycky. Ale není tomu tak!
Jako tohle album nějak zásadně nevybočuje z řady několika předchozích, aspoň stylově, a myslim už nikdy na větší úkrok ani nedojde. Většina neduhů z minulých alb tu samozřejmě zůstává, ale nějak to tolik netluče do očí.
Jinak si ale myslim, že Paddenův odchod tomu velmi, převelmi prospěl, a to ho vlastně mam nakonec snad i rád. Ale vytratila se taková ta zarytá sveřepost a Jeff je u mikrofonu hodně na pohodu a fajn. Vykrádačky se dají přežít, písně sypou a mají švih. A taky že to má tak nějak i lepší zvuk, než dřív. Nevim, čim to je. Možná se mi to jenom zdá a možná je jenom změnou u mikrofonu, ale celkově je to živý a energický, a to je vlastně veliký překvapení. U mě nejlepší album od All for You – možná spíš od Carnival Diablos. Prostě po deseti letech Annihilator, který nejsou zbytečný.