Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Naozaj ťažko sa hľadajú kapely ako WOVENHAND. Atmosféra tejto hudby je zvláštne nákazlivá a ak máte za sebou ťažký deň...
"Behemoth has been hating Christ in different ways since 1991, and we still manage to reinvent the wheel!" Už začiatkom leta takto sebavedome prikladal polienka do ohňa líder poľského fenoménu Adam „Nergal“ Darski.
Mýtus o šialenom géniovi, ktorý čaká, kým inšpirácia a nápady zčistajasna prídu za ním samé...
Švédska modla sa na sklonku milénia naozaj vyfarbila a jej tretí počin je skladateľským vyvrcholením prvej éry kapely pod Candlelight Records.
„I love blues! Man, it´s like the best music in the world, isn´t it? I just love it!“, kričala kedysi Beth Hart s detsky rozsvietenými očami do publika na svojom úžasnom koncerte v amsterdamskom Paradise.
Ako to urobíte, ak vám nejde z hlavy ten šialený a absurdný nápad hrať black metal, ktorý by dokázal preniesť poslucháča v čase do éry...
Oproti Chelsea Wolfe civilnejšie znejúca Emma prepašovala jeseň aj do našich obývačiek. Hudba nie tak sychravá, symbolizujúca skôr opadané lístie pod lúčmi babieho leta. Avšak nemenej osobná. Nohy vyložiť!
Bluesrocker sa tentoraz nebál zapojiť dychové nástroje, čo z novinky robí slušný cirkus. Zatiaľ je to skôr mätúca zbierka odrobiniek, ktoré Joeovi popadali zo stola za posledné dva roky. Uvidíme.
Piaty album viktoriánskych čudákov sa zdá byť pre náročného poslucháča opäť lahodným sústom plným tajomných zákutí čakajúcich na objavenie. V prvotných dojmoch na sebe materiál nedáva poznať zásadný posun, no sychravé jesenné večery určite odhalia viac.
Divoký post hardcore mixnutý alternativním metalem, ozvuky THE MARS VOLTA se míchají s vlivy DEFTONES, do toho djentové výpady. Současně je zde i odér jakési crossover rockové progrese. Vhodné i pro fanoušky HAIL THE SUN nebo VOLA.
Američané hrnou tradiční brutální death ve slamming stylu. Na rychlost se tu příliš nehraje, i když se objeví i pár sypaček, ale to hlavní je nekompromisní tlak podpořený masivním zvukem. K tomu nějaké ty techničtější finesy a je z toho fajn masakr.
Jeden z mých favoritů roku 2023 je tady s novou deskou a já jsem zatím spokojen. Je to více heavy, více metal, ale ten post-punk to opět celé krásně obepíná a dodává tomu výraznou atmosféru a drive. Ještě pár poslechů a dojmy budou mnohem jasnější.
Thrash-deathoví měňavci z Leedsu se na třetí desce přestavují se svou nejvyspělejší, nejbizarnější a nejepičtější tváří, která občas morfuje tak rychle a krkolomně, až člověku lehce tiká oko. 80 minut futuretro hypnagogie vtahuje jako černá díra.
Chladná, disonantně skřípějící a ne úplně stravitelná sbírka, jež nalezne odbytu u zákazníků THANTIFAXATH, DSO, AOSOTH a nebo třeba GEVURAH. Pokud máte ten svůj nasypaný BM rádi „trochu jinak", nemůžete se "Stillamentum" narazit. Ošklivé a ničivé dílo.
Američané na nové desce přidali důraz na melodické vokály a trochu zpřehlednili svůj energický djent. A nejsem si jist, že je to dobře. Stále jim podle mě nejvíc sluší, když to prostě pálí v masakrálním meshugge stylu. Ale slušné album to určitě je.
Tady jsem se přepočítal. Od účastníků letošního Tones Of Decay, HARROWED, jsem čekal něco úplně jiného. Jasně, slibovaný death říznutý punkem tu je, ale místo primitivní, obludné špinavosti se dočkáme až překvapivě hravé a odlehčené desky. Ale šlape to.
