Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Baskický mlyn na mäso, také, ktoré ešte rozhadzuje končatinami, snaží sa voľačo vysvetliť a prípadne sa (neúspešne) doprosiť milosti, melie od roku 1997 a zreje ako ten sardínsky syr, čo sa nesmie vyvážať a je vlastne aj neveľmi bezpečné zjesť ho. S dlhohrajúcim albumom je tu piatykrát, už druhý raz u New Standard Elite, vydavateľstva, ktoré zbiera tie vôbec najohavnejšie BDM spolky. Kto ide do deathmetalových krajností, podzemného znenia a vie, že brutalita je zákon, ten má šancu, že bude vydaný tu. CEREBRAL EFFUSION sú príkladom presne tohto prístupu a navyše potvrdzujú fakt, že na hranie takéhoto materiálu musí byť hráčska i skladateľská šikovnosť nemalá.
Sedemskladbové albumy sa u nich zrejme stali tradíciou, „Ominous Flesh Discipline“ je tretím v poradí. Kosme (vokály, basgitara), Pe (gitary, sprievodné vokály), Jabo (gitary) a Eihar (bicie) niečo namlátia za necelé štyri minúty, niečo iné za skoro šesť a vždy je to elitná zhudobnená brutalita. Náklepové besnenie s trochou slammingu, duniace gitary pália pod tlakom kvantá tónov za minútu, nikde žiadne trilkovanie ani nič podobného, tu je to všetko o drvivých riffoch, ponurých harmóniách a zlovestnej atmosfére. Týmto prístupom CEREBRAL EFFUSION môžu pripomínať ortodoxne surové časy DEEDS OF FLESH, ktorí sa takisto temným vyznením líšili od mnohých kolegov. Vokály sú prevažne grgačky a výlevky, pre niekoho „toto už je moc a celé je to zlé a iba smiešne“, iný na tento názor povie „vieš o tom pibinu baču, toto je úplne presný BDM“. Hlboké zastreté znenie, mierne vytiahnutý vokál, bicie ako keď vrece s kosťami skopnete dole schodmi do hnusnej hlbokej kobky, občas korenie v podobe krátkej hororovej „náladovky“, hudobný obraz sveta, o ktorom dúfate, že sa skutočnosťou nestane.
Před časem se opěvovala invence deathových BLOOD INCANTATION. Ale pojďme také diskutovat o Italech BEDSORE. Ti totiž něco podobného, a podle mě rozhodně ne hůře, předvádí na své druhé desce. Není to na první poslech, ale slušná darda, když to vstřebáte.
Má to bratu 3 hodiny, ale nie je tam nič zbytočné, dej smelo cvála a zároveň je dosť priestoru na rozvinutie všetkých vzťahových línií. Vyzerá to nádherne, réžia je neokázalá, ale suverénna, hudba epická, herci bez chyby. Tučných 8/10
Polská heavy metalová parta s ženským vokálem se po letech ozvala. Pro plnohodnotné album by to chtělo se trochu plácnout přes kapsu a zaplatit si lepší studio a zvukové inženýry, materiál za to stojí, určitě to platí pro těch aktuálních sedm skladeb.
Novinka agilního švýcarského kvarteta je naprostý banger. Nese se ve většímu příklonu k noiserocku, současně je hudebně sofistikovanější a košatější v přístupu k tvorbě i emocím. Méně vzteku, více muziky. COILGUNS rozkvétají do krásy.
Švýcarští přízrakové epického BM překvapivě opouštějí barvy a filozofování ve jménu černobílé pocty kruté kráse horstev své domoviny. Je to vrstevnaté, majestátní, syrové, prodchnuté prvky folku. Jeden z BM vrcholů roku? Jsem nakloněn tomu věřit!
Irský "rezavý" sludge vyšperkovaný parádním chraplákem. Dusivá těžká deka páchnoucí zatuchlým smradem nemytých opilců, unavený hlahol venkovské krčmy těsně před zavíračkou a ranní střízlivění. To vše z téhle hudby cítím. Ani nevím proč.
Zásadní průkopníci melodického DM mimo Skandinávii vydali (znovu) slušnou řadovku. Tentokrát je ostřejší, průraznější a disponuje silnějšími vibes pozdních AT THE GATES. "Shadowreaper" vkusně zachycuje unikátní atmosféru poloviny devadesátek. Nostalgické.